úterý 16. ledna 2018

Rakouské kafe


(Užít si Via Dolorosu)

Psal jsem minule, jak jsme s Janinkou seděli v klášteře sv. Anny ve stínu parčíku s bystou kardinála Lavigerieho. Ten založil řád Bílých otců, kterým Francie toto strategické místečkou poblíž jeruzalémské Lví brány svěřila do opatrování. Přítel Pedro mi připomněl, že o tomto kardinálovi a jeho řádu psal ve svém životopise Pochoduj nebo zemři i generál Josef Šnejdárek. Ve stručnosti je tam toto:

pátek 12. ledna 2018

MOBY DICK: Ve stínu OLAF


Revoluční vejce, přesoutěžení nevhodných státních zástupců, nedospělý imunitní vejbor, odložená nedůvěra a hulvát na Hradě.
 

úterý 9. ledna 2018

Koupaliště u sv. Anny


(Užít si Jeruzalém)

Slezli jsme s Janinkou z Herodovy brány, kamž jsme se dostali po hradbách od Jaffské brány. A teď se chceme dostat k bráně Lví, avšak nezablouditelná cesta po hradbách je nám zavřena. Nemám domácí přípravu, proto vytahuju bedekr, otvírám ho na dvojstraně s mapou Starého města a vytyčuju hlavní směr útoku. Nejdříve se  musíme dát uličkou Quadisiyech takhle doleva (ta se pak zatáčí mírně doprava a vede pak kolmo od hradeb). Kdybychom se dali uličkou al-Mathana takhle doprava (která pak zatáčí mírně doleva a vede kolmo od hradeb), tak bychom se dostali na samotný začátek Via Dolorosy. Vstup z Herodovy brány do Starého města jak vidno tvoří jakousi podkovu, zjevně tak postavenou kvůli účinné obraně. Avšak vedu Janinku ke Lví bráně s určitým zámyslem. Je tam totiž jedno vyhlášené koupaliště.

pátek 5. ledna 2018

MOBY DICK: Vsakování Hnízda


Zpropadený OLAF, cukrový Mlhoš, Ruské Vary, nedůvěrné mezidobí a prasečí mor.

úterý 2. ledna 2018

Severozápadní cestou


(Užít si Jeruzalém)

Pátek pátého pátý se v 18:44 nad střechami Jeruzaléma rozeznívají šabatové sirény. I když slunce zalézá za mrakodrapy nad Jaffskou třídou až po sedmé hodině večerní. Inu, jsme v Jeruzalémě, a zde začíná pro sichr šabat už 36 minut před astronomicky určeným západem slunce. Ulice se zklidňují, všichni jsou u svých rodin. Anebo v synagogách. Před půl osmou se z ulice pod našim okny ozývá hlasitý hluk, či spíše hlučné hlasy. Jdu se podívat na balkon našeho hotelového pokoje a vidím, jak ze Starého města proudí hloučky lidí. Doposud zcela klidnou Jaffskou třídu téměř zaplnily. Je to zvláštní jednosměrný průvod. Po chodníku kráčejí dvojice či trojice, svátečně oblečené dívky či starší páry, po opuštěných tramvajových kolejích jdou vojáci se sapiky na ramenou. Zvláštní je, že ti kluci v uniformách jdou vpodstatě v řadách, tři až sedm hochů v zeleném, skoro jako v rojnicích. Avšak nejdou do boje, spíše se odněkud vracejí, jako rota študáků z mé dávné vojenské přípravy na vysočce, která se rozpadla na jednotlivé řady. A všichni jdou stejně svižně, vojsko i civilové, odněkud od Jaffské brány někam směrem k tržnici Machane Jehuda.

pátek 29. prosince 2017

Druhé kokrhání


(Užít si Jeruzalém)

Je stále ještě pátek pátého pátý a s Janinkou jsme už prošli jižní části jeruzalémských hradeb a propletli se bludištěm vykopávek v archeologickém parku Ophel. Jsme oba už poněkud použiti, avšak Janinka se ptá, jaký je náš příští cíl. Plánoval jsem zajít do jednoho kostela na úbočí hory Sion, ale můžeme ho vynechat. Kostel sv. Petra u kokrhání kohouta/ při kohoutím zakokrhání / in Gallicantu. Janinka by ho však chtěla vidět. Když se tak od Hnojné brány, kde se nacházíme, dívám k šedé placaté kopulce krychlového kostelíka s věží nízkou, zjišťuji, že jsme na stejné vrstevnici, čili neměl by být velký turistický výkon se tam ten asi půlkilometřík přesunout. Podle domácí přípravy.

neděle 24. prosince 2017

Můj Štědrý den


Dvacet let píšu na Neviditelného psa (a později i na svůj blog) slohová cvičení o Vánocích. Psávali jsme je vždycky na základce jako první slohové cvičení v novém roce, když se ještě vánoce psaly s malým „vé“. A tak nějak mne to v tom dávném sedumadevadesátém napadlo, že bych v této tradici mohl pokračovat. Když už jsem od psího principála Ondřeje Neffa tu možnost dostal. A že by mé písání mohlo i někoho zajímat. Oproti známkovanému školnímu výtvoru zde mohu použít i nespisovných výrazů jako „nákup kaprův“ či „bramborový salát s mrkvěj“, což mě velice uspokojuje. Píšu vždy upřímně a otevřeně, ještě dávno před sociálními sítěmi, i když to není zrovna vždy lehké. Avšak s upřímností to zase nepřeháním, všeho je třeba totiž užíti toliko přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. Žádný rok jsem zatím nevynechal, ze začátku jsem psal i několik vánočních cvičení za sebou, dobře počítáno celkem 27 kusů (viz linkované odkazy níže), a tak v této letité tradici pokračuju i letos.

pátek 22. prosince 2017

MOBY DICK: Předčasný Silvestr


Dělná vláda, přísně tajný OLAF, dům lží OSN, stateční nerozhodní Evropané a australská duševní choroba.

úterý 19. prosince 2017

Jižní zeď

(Užít si Jeruzalém)

Je pátek pátého pátý a s Janinkou jsme právě slezli z jižní části jeruzalémských hradeb. Jsme u Hnojné brány, té třetí, či čtvrté, která je určena pro průjezd aut a turistických vláčků. Původní Hnojná brána (Dung Gate, Šaar ha-ašpot, Báb al-magharíba, také Báb as-Silwán) patřila do Herodova opevnění a nacházela se o něco východněji. Tady se odpad z Carda, tedy římské centrální tržnice (včetně hnoje), shazoval ze svahu dolů. Přes vykopávky jejího původního umístění jsme šli před chvílí po hradbách. Pak jsme šli přes vykopávky cesty druhé Hnojné brány, která byla umístěna v sulejmanských hradbách od roku 1541 a dnes je zazděná. Poté jsme přešli přes odshora neviditelnou dnešní pěší část Hnojné brány, která byla později vykutána v hradbách východně od té sulejmanovské. No a někdy v blíže nespecifikované části 20. století se do hradeb zakousla tahle čtvrtá, silniční brána, také Hnojná. (Takže průchozí jsou jen tyto dvě nejnovější.) Není to v Izraeli a v Jeruzalémě jednoduché ani s počtem bran a jejich identitou.

úterý 12. prosince 2017

Hradební štreka


(Užít si Jeruzalém)

Je pátek pátého pátý a s Janinkou máme v plánu navštívit hradby Starého města jeruzalémského. Z našeho hotýlku se tam dopravíme pěšmo. Není to tak daleko. Jenom vyjdeme na roh Kikar Zion a sejdeme podél kolejí Jaffskou třídou. Míjíme tramvajovou zastávku u radnice. Sejmu si podrobné podmínky místního Přepravního řádu – jsou to dvě tabule, vyvedené v hebrejštině. Za pět minut jsme už u severozápadního dvojcípého rohu městských hradeb. Dva cípy rohu kdysi umožňovaly shromáždit sdostatek střelců, kteří mohli chránit přístup do města od Jaffy. Dneska je tu parčík sedmdesát na padesát s drobnými vykopávkami. Pamětní kámen hlásá, že jsme v Corob Garden, kteroužto zahradu věnovala v roce 1998 všemu lidu Jeruzaléma rodina Corobů z Londýna. Nechci jít dále Jaffskou třídou podle hradeb, kudy jsme šli s Janinkou už vloni. Odtáhnu ji vlevo znovu k Nové bráně, abychom k Jaffské bráně scházeli uličkami Křesťanské čtvrti.

pátek 8. prosince 2017

MOBY DICK: Extrémně nezodpovědné rozhodnutí


Naši odborníci, náboženské války, euromuslimské bratrstvo a jiné brány pekla

pondělí 4. prosince 2017

Novinky staré Zdi


(Užít si Izrael)

Rozhlédli jsme se s Janinkou z vyhlídky nad Západní zdí a teď k ní sestupujeme. Vzal jsem to na sever uličkou, která má mnoho arabských a anglických a hebrejských jmen, pro tento účel vybírám to, které je uvedeno na mapě v bedekru nakladatelství Ikar "Jeruzalém a svatá země": Misgav La-Dakh. Přivedla nás na západovýchodní staroměstskou magistrálu, která se nahoře u Citadely nazývá (např.) Davidovou ulicí, odděluje Křesťanskou a Arménskou čtvrť, ale tady je to už Řetězová ulice (Chain St.), která vede přímo na Chrámovou bránu do Řetězové brány. A odděluje severní Muslimskou čtvrť od jižní Čtvrti židovské. Tedy na mapě. V reálu už jdeme asi padesát metrů nefalšovaným arabským súkem.

úterý 28. listopadu 2017

Zdmi starého Jeruzaléma


(Užít si Izrael)

Arménskou čtvrtí ke Svatým Jakubům

Stojí u nás ve Stodůlkách novogotický kostelík sv. Jakuba Staršího ("Většího"), postavený na místě románského kostelíka. Když jsme se s mou milou ženou Ivanou vraceli z Izraele poprvé, viděl jsem ho z okének letadla. Tehdy jsem si zapsal: "Snažím se zahlédnout naše sídliště, ale věnce světel nekopírují bloky domů, nic nepoznávám. Najednou přece jen zahlédnu něco známého: osvětlenou bílou věž stodůleckého kostelíka sv. Jakuba Staršího. A náhle cítím, že mezi světly Tel Avivu a Prahy je natažena tenká, ale pevná linka. Není to jen trasa mezikontinentálního letu. Jde o neviditelný, avšak trvalý kanál, citlivý nerv."

pátek 24. listopadu 2017

MOBY DICK: Demokratičtí zvolbysynové



(Miliardáři, neonacisté, komunisté, ruské právní zájmy, jemné nuance a marná urputnost policie)

úterý 21. listopadu 2017

Jémine, Moše!


(Užít si Jeruzalém)

Hroby Herodesovců

Jdeme od eklektické krásy Ymcy směrem k městským hradbám starého Jeruzaléma. V rohu mezi jižním obytným křídlem hotelu Three Arches a přilehlou synagogální stavbou, jež je součástí objektu, procházíme kolem velice hlasitého dětského hřiště. Přecházíme ulici Krále Davida a kolem jižní fasády hotelu Krále Davida pokračujeme uličkou, jež nás dovede k jinému králi. A to ke králi Herodesovi a jeho rodině. Vlastně k hrobkám této famílije, kde avšak samotný král Herodes pochován není. Ten se od svých příbuzných distancoval, jako obvykle, a byl pochován v sopkovitém hradu Herodion , který byl dle jeho vůle přeměněn v  soukromou hrobku, kde ho neobtěžovala žádná proradná mišpacha.