čtvrtek 12. října 2017

Hadí stezkou


Masada není od Ejn Gedi daleko. Tak dvacet kilometrů od tamní synagogy směrem na jih. Po nich odbočíme vpravo  na vedlejší silničku, která po dně Vádí Masada mírně stoupá mezi solně zbarvenými písečnými vrstvami, tvarovanými jako ztuhlé vlny. Zdejší sedimenty na bývalém dně mořském jsou modelovány hlavně stružkami vody. Míříme k nástupní stanici lanovky, jež je jenom součástí stravovacího, nakupovacího a muzejního komplexu. Když jsme sem jeli turistickým autobusem, dostali jsme se až k němu, ale teď na planince pod svahem na nás číhá závora. Nic to, na kruháku se otočím a zarejduju na velké vyasfaltované parkoviště, stíněné palmami, kde zastavím mezi autobusy. Ještě se ujišťuji, že zde mohou stát i osobní auta, a pak už se s Janinkou vydáme vzhůru k lanovce. Vida, mohli jsme zastavit ještě před kruhákem vpravo, kde se také nachází parkoviště, menší, kamenité, kde už stojí nějaká osobní auta. I jeden autobus se sem uplacíroval. Měli bychom to odtud blíž. Avšak přeparkovávat už nebudu!

úterý 10. října 2017

Sedm Ejn Gedi

(Starověká synagoga ve třetím)

Minule jsme vystoupali od moře k vodopádu a pak zase slezli zpět ke vstupu do rezervace Ejn Gedi. Spokojeně vycházíme z rezervace, kde jsme nezahynuli, jen se trochu unavili. Proto chci, aby na mne Janinka počkala na lavičce, zatímco já zaběhnu k hotelu pro auto. Za pět minut už odjíždím od Ejn Gedi Hostelu, kde jsme jen jednou přespali. Přes dvojici kruhových objezdů se probojovávám k parkovišti před rezervací. Naštěstí tu ty kruháky jsou, protože nával vozů od severu je náramný. Takhle ani nečekám a za další minutu projíždím kolem přeplněného parkoviště. Naštěstí na něm nemusím hledat místo. Jenom přirazím k chodníku, kde se sice stát nesmí, ani zastavit, ale já jenom přeruším jízdu, naberu Janu a jedeme dál.

pátek 6. října 2017

MOBY DICK: Hold Katalánsku


Krvavá vnitřní záležitost, přiměřená síla, evropský dvojí metr, masky mrtvých a Nobelův mír

Neděle 1. října 2017


V Katalánsku probíhá referendum o vyhlášení nezávislosti.

"Referendum je neústavní!" (Španělská vláda)
"Referendum je ústavní!" (Katalánská vláda)

úterý 3. října 2017

Od moře k vodopádu


(Užít si cesty údolím Nachal David v Ejn Gedi)

Včera jsme měli náročný cestovní den. Dnes bude taky náročný. Ale nejdřív se osvěžím ve vodách Mrtvého moře. Janinka při včerejší večerní procházce opětovně odmítla možnost smočení, když by se musela k mrtvé vodě trmácet roklinou, takže vybíhám sám ještě před snídaní hned po ránu, tedy v osm hodin. Slunce jako obrovský reflektor září nad jordánskými horami, schovává se do kouřma, chvílemi zalézá do roztřepených mráčků. Ale je teplo. Opět u autobusové zastávky překonám devadesátku, a pak se vnořím do rokliny, ze které včera vyšel mladý cizinec. Jde o vymleté koryto Davidova potoka vlastně. Říkám si, že v takovém potoku snad žádné zrádné propadající se bolani nebude, že by ho už musely zimní vody vymlít. (Omlouvám se všem čtenářům blogu, ale dál následuje neodstranitelná miniaturizace, způsobená plodnou spoluprací Wordu na cizím počítači a sveřepou umanutostí redakčního systému Blogspot... Budete si to muset přečíst zde na tomto Neviditelně psím odkazu.)

pátek 29. září 2017

MOBY DICK: Snížený práh politické hygieny


Hromadná blbost, kurdské drápy, speciálně vybraní troubové, zlodějské umění a nepříliš dobré reference

Sobota 23. září 2017


"Moudří zpravidla běh událostí stejně nezvrátí; bývá jich málo a ostatní se jim vysmívají, což je velmi pohodlné a obyčejní lidé v tom nalézají potěšení. Než vyjde najevo pravda a oni se prohlásí za svedené a tudíž nevinné… Málokterý z vítězů má potom náladu trestat hromadnou blbost."
(Z fantasy románu Jany Rečkové Nezdejší. Ten byl právě dnes pokřtěn na Coniáši, který se konal v Městské knihovně Praha. Dnes román vyšel, napsán byl před dvaceti lety, ale klidně mohl být napsán před dvěma tisíci lety.)

"Nebo za čtyři týdny." (Mrtvá Kočka)

úterý 26. září 2017

Létající hotel v Ejn Gedi


(Užít si cesty údolím Arava a kolem Mrtvého moře)

Je minuta po třetí, když vyjíždíme z Timna parku. A nyní vzhůru k Masadě a do Ejn Gedi! Pospíchám po nepříliš kvalitní avšak rovné silnici k severojižní magistrále číslo 90. Ty tři kilometry ke křižovatce, na které se s námi loučí poutací egyptské postavy zvládám za dvě minuty, ale už ve mně coci hlodá. Hlodá a říká, že není potřeba spěchat, protože Masadu dneska stejně už nestihneme. Jó, kdyby tak byla za rohem, ale spíše bude za několika rohy. Za kolika, to zjistím až o třináct kilometrů severněji v Jotvatě, kde jsme se znovu stavili na opožděném obědě.

pátek 22. září 2017

MOBY DICK: Značka ruské kultury


Naši šmejdi, hluboce filozofický projev, energetický kancléř a počem banky touží

Neděle 17. září 2017


"Na světě jsou lidé, kteří mě považují za Stalina Karibského regionu, jsem mu podobný. Prohlédněte si profil, já koukám do zrcadla a zdá se mi, že jsem podobný Stalinovi." (Vychloubání venezuelského bolí-prezidenta Mikuláše Magora na kanálu VTV)

úterý 19. září 2017

Houba a půl


(Užít si Timnu)

Vítejte v Jordánsku! Tato esemeska vystřídala včerejší výhrůžku mobilního telefonu, který nás vítal v Saudské Arábii. Tou jsme byli obšťastněni včera na pouštní silničce Shlomo Stream Trail nad Ejlatem. Ale ne, jsme stále v Izraeli a míříme po silnici číslo 90 na sever, na dotek jordánské hranice. (Na dotek – pokud bychom měli kilometr a půl dlouhou ruku.) Jedeme k našemu dnešnímu cíli, od hostelu HI-Eilat k hostelu HI-Ein Gedi. Ejlatský hostel byl velmi přívětivý. Náš pokoj byl dimenzován na šest obyvatel (manželská postel + dvě přistýlky, nad kterými bylo možno od zdi odloupnout ještě dvě palandy), takže ve dvou nám tam bylo přímo přepychově. Také jsme poprvé mohli okusiti pravé izraelské hotelové snídaně (včetně humusu a kyselých rybiček). Počasí jsme měli rovněž výborné. Ráno v osm ukazoval teploměr na klimatizaci příjemných 29,2 stupňů, ale věřte, že to bylo na noc právě natolik přiměřené, že jsme si klimatizaci nemuseli pouštět.

pátek 15. září 2017

MOBY DICK: Tady halt nemá někdo paměť


Kontaktní kampaň, neviditelná hranice, evropský protektorát, vinárna U obuvníka a fotbalové želvy

Neděle 10. září 2017

Naplno začala předvolební kampaň. Zatímco při volbách komunálních se nabízelo řešení celostátních záležitostí, nyní chtějí budoucí poslanci řešit komunální věci, jako třeba "zákaz kamionů v Praze"…

Všechny partaje se soustřeďují na "kontaktní kampaň".

"Z toho mám obavu." (Moby Dick)
"Proč?"" (Žena Moby Dicka)
"Abych při tom kontaktu nedal někomu po čuni." (Moby Dick)

úterý 12. září 2017

Pláž, poušť a park


(Užít si Ejlat)

Ano, užili jsme si ejlatského Mořského parku, a je stále časné odpoledne. Zopakuji, že teplota vzduchu už vylezla na příjemných 29 stupňů, takže se pojedeme ještě někam vykoupat. A vím kam pojedeme, protože jsem si to předem naplánoval. Nebo spíše popojedeme. Kolem kilometr dlouhé rezervace Korálový útes (kde se dobře potápí, ale není kde si kloudně zaplavat), a pak hned za jejím plotem odbočuju na parkoviště. Našel jsem místečko na neplaceném stání. Vystoupili jsme, vzali si koupací bágly a jali se hledat cestu k moři. Zaparkoval jsem moc brzo, a tak jsme se k němu propracovali asi až za pět minut, jen co jsme obešli restaurační areál. A už se před námi přes zástupy rákosových slunečníků rozevírá pohled na moře. Pod slunečníky se sluní žlutá lehátka a na nich opalující se turisté. (Ano, tady to opaluje i pod slunečníky  – odrazem od moře.) Kamínková pláž, široká zde gigantických 50 metrů se zove Sports Beach, přímo na ni pak navazuje stometrová nekonečná pláž Coral Beach s plátěnými slunečníky. Dalších třicet metrů je pláž holá, bez slunečníků. A bez plavců – tenhle kousek je vyhrazen jako vlez do vody pro surfaře. Koupání zakázáno. Další kousek pláže je vlastně restaurační předzahrádka, sahající až k vodě. Pak už je přístaviště rybářských a výletních lodí. Našli jsme si asi nejlepší místní koupací příležitost.

pátek 1. září 2017

MOBY DICK: Dočasné rozhodnutí na neurčitou dobu

Prezident Magoro, jaderný Kačer, Putinova propaganda, Mlhošův tankista, blbec Jean-Claude Juncker a podvodník Babiš

Moby a jeho menažerie už nějakou dobu konají jisté neodkladné práce, ale nedá jim to, aby nepřičinili několik poznámek k minulému trimestru i aktuálnímu týdnu, kdy se začaly vrbit věci, které sledujeme již drahně let.

úterý 29. srpna 2017

Svět moře


(Užít si Izrael)

V neděli ráno míříme z našeho ejlatského hotelu na jih směrem k egyptským hranicím. Řídím já, Janinka se kochá. Jedeme kolem kruháku s modelem věže podmořské observatoře, obklopené plastikami barevných rybek, kolem plechových akvárií, vlastně plotů, na nichž jsou vyobrazeny podmořské krásy. Míjíme vojenské přístaviště, pláž Palm Beach, lány aut, čekající na svou reimportaci, obchodní přístav, oázu Delfíního útesu , opuštěná mola ropného terminálu, a pokračujeme dále. Kousínek pouště je vystřídán další hotelovou oázou, kde se do pobřeží zakusuje oblouček sportovního a rybářského přístavu. (Tady jsme v roce 2008 bydleli s mou milou ženou Ivanou v hotelu Prima Music.) Vlevo se objevuje plot kolem půl kilometru dlouhé pláže přírodní rezervace Korálový útes. To všechno se musí na izraelskou část Akabského/Ejlatského zálivu vtěsnat do sedmi kilometrů. Ujeli jsme je za deset minut, a teď se chystáme zaparkovat u našeho dnešního hlavního cíle.

pátek 25. srpna 2017

Nepřátelé našich nepřátel


V těchto dnech vzpomínáme na 25. výročí rozdělení Československa, přesněji státního útvaru, jehož finální název zněl "Česká a Slovenská Federativní Republika". Jeden aspekt, který vedl určitou slovenskou skupinu k podpoře vzniku samostatného slovenského státu nebyl v probíhajících diskusích zatím zmíněn. Myslím, že teď je příležitost, kdy bychom si ho mohli znovu připomenout. A vyslovit i to nekorektní, avšak přesné slovo "klerofašismus".

úterý 22. srpna 2017

Delfíní šabat


(Užít si Izrael)

Včera jsem obcházel severní ejlatské pláže od nejlepší Palm Beach až po ty nejkrásnější hotelové, ale dnes pojedeme na tu úplně opravdu nejlepší pláž, jak se na ni pamatuju z roku 2008. Náš první celistvý den v Ejlatu bude zasvěcený odpočinku. Celý ho chci strávit u moře. Jenže, když se napíše "celý", tak u něj samozřejmě nebudeme 24 hodin. Určitě k němu nevyrazíme v půl sedmé ráno, kdy mne vzbudilo Slunce, vylézající zpoza jordánských pahorků na severovýchodě. Snídaně je totiž až od osmi.

pátek 18. srpna 2017

Vzpomínka na Ramblu


Barcelona je protkána uličkami, ulicemi, třídami, bulváry. Nejznámější a nejživější třídou je třída, která se jmenuje jen Třída. Tak je známá: La Rambla, která začíná na velkém kulaťáku s názvem Katalánské náměstí a táhne se v délce asi jeden a čtvrt kilometru až k moři. "Ulice tohoto typu mají ve Španělsku široký chodník vedoucí jejich středem", popisuje Ramblu George Orwell ve své knize Hold Katalánsku. Rambla odděluje kdysi dělnickou čtvrť  El Raval na jihozápadě od historické čtvrti Barri gòtic. V květnu 1937, v době občanské války, o které Orwell píše, tudy vedla válečná linie mezi dělnickými anarchisty a prosovětskými komunisty. Až při četbě Orwella jsem se dověděl, že občanská válka se nevedla jen mezi povstaleckými fašisty a vládními jednotkami, ale (a občas hlavně!) i mezi ozbrojenými složkami vládní koalice. Zatímco anarchistická vojska z katalánské POUM držela frontu proti Frankovým fašistům, katalánští komunisté ze PSUC, věrni přísaze 3. kominterny (a dodávkám zbraní ze SSSR) bojovali hlavně politicky. A propagandisticky. Takže z dělnických anarchistů se – dle bolševiků – náhle stali "fašisté". Také toto mi zpětně objasňuje další z důvodů, proč v Barceloně jsme téměř na každém kroku nacházeli památníky na osvobozenecký boj proti Španělsku, končící porážkou během "Dne" v roce 1715, ale o pomníčky z doby občanské války jsme nezakopli. Tehdejší střepy ještě odírají krvavé rány uvnitř katalánské společnosti…