PRAGOFFEST 2013 (sobota): Skvělý start sezony

Síly jsem po pátečním dnu letošního PragoFFestu sbíral až do poledne, kdy jsem dorazil před Modrou školu, kde už postávala redakce Sardenu. Hoši a dívky mě přemluvili k návštěvě blízké Stodoly, kde jsme chutě pokecali, bohatě pojedli a přiměřeně popili. Takže jsem na samotné conání dorazil až po jedné hodině odpoledne. Tentokrát jsem se uchytil až na třetí šatně. Když už jsem tam byl, nahlédl jsem do další tělocvičny, kde probíhala jakási ukázková lekce Craftconu.

Ve Stosedmičce na FutureConu bylo poněkud méně lidí, ale o to tu byl pro mě zajímavější pořad. Julie Nováková vyprávěla o fantastických exoplanetách. Fantastický je nejen počet všech nalezených planet u cizích sluncí (formálně potvrzených 2740), ale i to, že 350 kousků je ráže Země, a že byly dokonce spektroskopicky rozpoznány charakteristiky jejich atmosfér! Kosmický dalekohled Kepler našel až 18 000 "událostí, které lze považovat za tranzity exoplanet". Statisticky lze odvodit, že počet exoplanet v Galaxii je více než 100 miliard. A víc se dovíte třeba na http://www.exoplanety.cz, (jako já, protože jsem na přednášku přišel opravdu pozdě). A možná se někdy dovíme, jsou-li tam žáby taky.

 Krátký přesun, a byl jsem znovu na literární linii Pevnost v místnosti 106. Hana Fruhwirtová z nakladatelství Zoner Press zde uváděla křest sbírky povídek mladých českých autorů (z dorazivšího autorského zastoupení tedy spíše autorek). Sbírka obsahuje deset nejlepších povídek ze soutěže Dračí řád, a tak se i jmenuje – s podtitulem "Času navzdory". Svazek doplnilo pět nejlepších povídek ze soutěže O dračí oko a jedna z klávesnice profesionálky Karoliny Francové. Chvályhodná snaha nakladatelství k podpoře začínajících autorů, které nic tak nepotěší, jako "skutečná kniha", nabízená ve "skutečných knihkupectvích". A, v trendu doby, zároveň i jako e-book. Ale nemyslete si, že příliš ušetříte – to prostě nejde (poměr cen je 149/129 Kč). Kmotrou byla další profesionálka, Petra Neomillnerová, která se zdržela po své předcházející Nálevně literární inspirace. (Omlouvám se zpětně Petře – exoplanety mě zlákaly více, a inspirace mám sám na rozdávání – spíš bych potřeboval radu, jak přikovat zadek k židli před počítačem.) Křtilo se šampaňským, nějaké zbylo i pro neautorky, takže nálada byla dobrá.

Josef Pecinovský

Začínající autorky odešly a nastoupit měli zkušení autoři, přímo velikáni. Původně měli být tři. Franta Novotný z konečné anotace vypadl, Jarek Mostecký nedorazil, takže utáhnout dvouhodinovou besedu nakonec zůstalo na jednom z nejzasloužilejších dinosaurů Josefu Pecinovském (*1946). Dověděli jsme se, že vystudoval chemickou průmyslovku v Ostravě, pak pracoval v Syntézii v Semtíně, a když se jednou chystal jet na neděli domů, tak dostal od rodičů zprávu "až pojedeš domů, jeď do Štětí". Kde bydlí dodnes. Pracoval tam jako mistr v učilišti, takže si kvůli tomu doplnil vzdělání o dva semestry pedagogiky. A protože ve firmě nebyl žádný mladší jinoch, který by mohl vyučovat "informatiku", přidal si ještě dva semestry počítačových věd, takže mohl vést i počítačové kurzy. (A psát odborné radicí knihy, jak zacházet s počítači.) Když se k tomu přidají čtyři semestry nedokončeného studia na VŠ, tak má 10 semestrů. "To už bych měl titul," říká sebeironicky. Ale titul má, několik titulů: Napřiklad dva "slepené" Mloky (1986, 1987), v poslední době obdržel cenu Aeronautilus jako "velmistr žánru" (2010), což predikuje "završené dílo", že. Ale vloni uchvátil dalšího Aeronautila, a to za povídku Věrozvěst z Pompejí. To jsem si našel na webu, Pepa spíš mluvil o tom, co píše teď. Anebo co se chystá vydat. V současnosti má napsáno sedm nevydaných knih! Bylo jich nedávno dokonce devět, ale dvě v poslední době "udal". (Když toto potkalo velmistra, pak si nemohu stěžovat, že mě někde visí jen dvě knížky…) Když se k tomu nemají nakladatelé, vydává si tento skvělý autor knížky sám. Po jednom výtisku. Někdy i prodá za výrobní náklady: 300 Kč za papír a tisk, 300 Kč za vazbu. Drobnou potěchou pro mistra, vlastně velmistra bylo, že jsem tyto poznámky drásal do zápisníčku, na němž byla fotečka z beatlesácké desky Abbey Road: Na motivy těch písniček napsal Josef Pecinovský celou sbírku (vyšlo v nakladatelství Svoboda 1991).

A bylo pět a nastal tradičně skvělý křest knihy z řady Agent JFK, tentokrát dílu s pořadovým číslem 29 a s názvem V prachu a krvi. V prachu, a málem i v krvi se však válel nikoli hrdina, ale autor Míla Linc, který poslal Kováře do třicetileté války. Mezi účastníky křtu přišli jako doprovod mylady i dva mušketýři, kteří předvedli, proč ta válka trvala zrovna tak dlouho, jak trvala: Vystřelili si během ní prý jen dvakrát, a celý proces nabití, zaujetí palebného postoje, výstřelu (v uzavřené místnosti pouze virtuálního) a odchodu do zadní řady trval právě 15 let… Ale ne, hoši . Kovář. Padouch byl maskován neprůhlednou šermířskou drátěnou maskou (pakli to nebyla pomůcka včelařova), JFK byl maskován černými brýlemi, které však nezakryly postavu velkého herce J. W. Prochpřeháněli, ve Stosedmičce to zvládli za pouhé tři minuty – i s odborným výkladem. Jenže pak Mílu srazil do dříve zmiňovaného prachu padouch  X-Hawk, se kterým si to ovšem vyřídil náš oblíbený J.Fázky. Měl velkou roli, takže ji četl, což při skutečném souboji s padouchem by mohlo být kontraproduktivní. Naštěstí šlo o hru, scénář byl dán předem, takže JFK/JWP slavně zvítězil. Míla moc nehrál, zdálo se, že trpí skutečně. Nekrvácel jen náhodou, herci se ukázali být jako naturščici. Skvělé. A tak jsem ani letos nepřišel o divadlo!

Následoval konečně samotný křest, tentokrát několika krůpějemi piva z lahve. Protože však bylo pivo čerstvě otevřeno, a poněkud s ním bylo hýbáno, nakonec po chvilce nečekaně vypěnilo a pokřtilo – podlahu. Ukázalo se, proč mají mušketýři mohutný kapesník – jeden z vojáků s ním podlahu vytřel z nejhoršího, a nakonec do sucha vyleštil sebou. Praktická uniforma!

Julie Nováková a Edita Dufková

Vilma Kadlečková a Sanča Fülle

Místnost 106 pak byla poctěna návštěvou tří spisovatelek, kterých se čtvrtá, ptala na to, jaký vliv má profese na psaní fantastiky. Vilma Kadlečková jako knihovnice ve svých knížkách svou profesi moc nezužitkovala. Ne ve psaní, ale pro psaní jiných: pracuje jako redaktorka nakladatelství Harlequin. Ale právě při téhle otázce si poprvé uvědomila, že by mohla zúročit znalosti, které získala během dvouletého studia zahradní architektury. Třeba nějaká povídka o šíleném zahradním architektovi? (A vrahem by byl zahradník.)… Edita Dufková je jaderný fyzik na volné noze, přesto, když potřebovala popsat atomový výbuch ve vesmíru, poptala se jiných odborníků. A vznikla kolem toho zajímavá diskuse téměř šílených vědců a určitý základ možné disertační práce. A pak z toho zužitkovala čtyři řádky. Při psaní hard sci-fi jí pomáhá, že zná terminologii, a když neví, tak ví, koho se má zeptat… Sanča Fülle je profesí také knihovnice: Pracuje v Národní knihovně. Ale vystudovala sinologii, v rámci čehož absolvovala i roční stáž v Číně, kde jsou draci "velice populární": Píšou se o nich studie, výtvarníci je zobrazují malbami i řezbami. Takže Sanča píše podle reality, čínské reality… Zeptal jsem se i moderátorky Julči Novákové, která zatím ještě studuje biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Výzkum plžů a jejich parazitárních onemocnění nezmínila, zato již poznala několik šílených biologů. Což se někdy může hodit – tedy k literárnímu zužitkování…

A bylo osm večer a byl jsem totálně zničen. Jak tělesně, tak i duševně. Odebral jsem se tedy do čajovny, opět za čajem a podvečerními zákusky. Zatímco včera jsem seděl ve vedlejší místnosti u stolu, teď jsem sebou plácnul na matrace na zemi. A bylo dobře, čaj plnil mé útroby, elektrické mlno baterii foťáčku, kolem uší plynuly rozhovory přítomných, občas připlul nabídnutý perník. Inhaloval jsem přátelskou atmosféru, nechal se prostupovat prostorem a sám se rozprostraňoval do všech rohů Prvního "extra patra", ohříván čajovou konvicí a naplňován energií, vanoucí Modrou školou. Po hodině jsem byl připraven absolvovat závěrečný hřebík PragofFFestu. Já, i canonek. Ten byl včera celý rozžhavený, neb jsem jím i dokumentačně filmoval. Vyčerpal jsem všechny tři funkční baterie, co jsem měl s sebou. Tady zmíním, že con začíná už ve čtvrtek, kdy se rozjíždí, a končí až v neděli. Ale absolvovat celý bych ho nezvládl. Avšak po hodině v čajovně jsem byl připraven alespoň na závěrečnou dvouhoďku.

Františka Vrbenská

A bylo devět večer, v hlavním sále začínal Večer fantasie, ale dost nás přišlo na vyprávění Františky Vrbenské o literárním hrdinovi a jeho vztazích, které oscilují mezi normou a extrémem. Františka nás zavedla do hypermarketu, který nabídl široký sortiment hrdinů. Od osamělého hrdiny a hrdiny typu Hombre, přes temného ke kolektivnímu…  Zapsal jsem si rady, jak mají takoví hrdinové vypadat. Tak především se musí umět pohybovat. Ať už je hrdina na cestě, anebo prožívá svůj vývoj – to je taky druh pohybu. Hrdina by neměl být příliš "temný", čtenář musí mít možnost ho přijmout a částečně se s ním ztotožnit. Musí být přitažlivý a mít jisté libido. Erotika má být jen příměsí, ingrediencí, která zpestřuje život. Ženy v hrdinově příběhu (mluvíme o hrdinovi mužského rodu, přednáška nebyla o "hrdinkách") bývají potvory. Příbuzní se objevují častěji, než by člověk myslel (a autorovi se chtělo), důležití jsou parťáci (Vinetou pro Old Shatterhanda), ale nejdůležitější je padoušský nepřítel (Moriarty pro Sherlocka Holmese). Protivník je důležitější než parťák nebo milenka či prostředí. Musí být opravdu nenáviděný. Aby příběh nebyl fádní, musí obsahovat alespoň špetku psychologie. Bojové akce by měly být popsány choreograficky. A nakonec, jaký by měl být hrdina dobrodružného příběhu?

Musí to být hrdina!

A bylo jedenáct a měl jsem toho pro tentokrát dost. Ale krásně dost! Vyzvedl jsem si věci v druhé šatně, protože třetí už byla uzavřena. Jako obvykle jsem hledal ve svém batohu s mnoha kapsami, jestli tam mám svůj foťák, peněženku, švýcarský zavírací nůž a klíče. Našel jsem. Jako vždy.

A byla půlnoc, vyzvedl jsem Františku od povídání s jejími mimopražskými přáteli, a Drak nás rozvezl do našich domovů. Neděli jsem prospal. Už se zase někam těším. PragoFFest odstartoval další skvělou sezonu.

Psáno v Praze ve dnech 12.-13.  února 2012 pro Sarden a Interkom.

Viz i Šamanovu fotogalerii ze sobotního PRAGOFFESTU 2013.