pátek 31. října 2014

MOBY DICK: Monstrum na Hradě

Ruskojazyčná ponorka, český krtek v Číně, úspěšná porucha ČT, komunistická stabilita a musulmanský Jeruzalém.


čtvrtek 30. října 2014

Jak zprivatizovat České Textárny - a jak zachránit Českou republiku

České Textárny se konečně zprivatizují! Po 23 hodinách přednášek jsem pochopil: Naše akcie budou vrženy na trh, pokud se neprodají strategickému investorovi. Ale nejlepší bude s privatizací ještě chvíli počkat. České úřady razantně zlepšily svoji práci: Začaly vymáhat sociální pojištění z výpalného a výkupného. Od vypálených a unesených.

(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Upozorňuju zejména Duto Hlava, že všichni zaměstnanci Č. Textáren dodržují přísný zákaz hovořit s redaktorem těchto zápisků a on s nimi nemluví. Protože všechny zde použité informace jsou běžně dostupné v denním tisku i na webu. Krom Listárny, pochopitelně.)

úterý 28. října 2014

Tuplovaná revoluce


28. října 1918 se na liberecké radnici ženil můj židovský dědeček Otto Kovanic s mou křesťanskou babičkou Emčou Vobořilovou. Děda v té době sloužil v dolních libereckých kasárnách jako voják c.k. armády. Traduje se, že novomanželé šli na svatební cestu pěšmo od radnice Pražskou ulicí na Tuchplatz. Dědeček si svou uniformu pro tento účel ozdobil trikolorou. Zastavil je nějaký Němec. A prej: Was is das? Děda na to hrdě odvětil: Což nevíte? Máme republiku! Tolik rodinná sága.

sobota 25. října 2014

ČESKÉ TEXTÁRNY 2004: Koncepce Boje Proti Kriminalitě v Oblasti Duševního Vlastnictví

Vedoucí Ing. Duto Hlav zrušil Knihu odchodů na záchody (KOZ). V rámci Politiky Otevřené Společnosti (POS) jsou zrušeny i záchodové dveře (ZD). Všechny. A ještě jsme tam odpozorováváni. Ale to prý nevadí. Jak pravil jeden policejní prezident: "Já si dělám svoje, a ať si mě každý nahrává, jak chce."

(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Jména politiků a státních funkcionářů ne. Citáty z novin tohoto týdne jsou místy doslovné, jindy nikoli vymyšleny, ale domyšleny.)

pátek 24. října 2014

MOBY DICK: Ze šrajtofle vrchního Petra

Moby se vrátil z několikaměsíčního zájezdu z odvrácené strany Měsíce a chápe se opět své klávesnice. Začíná historickou vzpomínkou na České Textárny, která se prolákla do současnosti. A že se ještě prolákne!

úterý 21. října 2014

Co Rusko musí

Na jaře roku 1968 nám na liberecké SVVŠ vykládal profesor T., že Sovětský svaz musel napadnout Finsko, které ho ohrožovalo svými obrannými zařízeními, že SSSR musel vstoupit do Polska, aby si tak vytvořil nástupiště proti Hitlerovi. V srpnu téhož roku si pak fotografoval před radnicí na Náměstí bojovníků za mír krev zabitých kluků, které sovětský agresor zastřelil při další příležitosti, kdy "musel". Nyní jsme svědky toho, jak se Rusko otřepalo z pokusu o demokracii a navrací se ke svému historickému vnitřně samoděržavému a vnějškově nenažranému impériu. Rusko dnes opět "musí".

pondělí 20. října 2014

Znásilnění panenské půdy EU

Státní dluh se zvyšuje. Státním zaměstnancům se přidá. Nejvíc policistům. I těm, kteří jednají nezákonně. Euposlanci vstupují na panenskou půdu - nesouhlasí s tím, co musejí schválit. V Súdánu už dva roky vraždí arabské milice černochy. Rada bezpečnosti od července zvažuje situaci. EU se k ní právě přidala. Zlaté prciny, totiž zlaté České Textárny!

(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Stejně jako jména politiků, států, kontinentů a mezinárodních institucí. Zato citáty z novin tohoto týdne byly upraveny jen mírně.)

pátek 17. října 2014

Mír v Izraeli

Na nízkém kamenitém návrší porostlém travičkou, ječmenem, a všelijakým býlím se žlutými a modrými kvítky poblíž kibucu Nachšon se hemží pestrobarevná skupinka turistů. Každý z nich třímá v jedné ruce malou zahradnickou motyčku, a v druhé sazeničku borovice středomořské. Dostali jsme krátkou instruktáž, podle které budeme sázet stromky. Náš úkol je lehčí o to, že už máme připraveny jamky, do kterých se stromky mají zasadit. Stačí si jen vybrat. Jenom já mám trochu problém – mám totiž sazeničky tři, a chtěl bych je vysadit hned u sebe. To však není možno, protože polovina důlků je již obsazena stromky, které vysadili naši předchůdci. Nakonec si najdu tři důlky, oddělené mezi sebou vždy jen jediným stromkem, takže vlastně nakonec "u sebe" jsou.

úterý 14. října 2014

Mír lesů

Z muzeální letecké základny se vracíme kolem fotovoltaické elektrárny, zastrčené mezi sad nízkých stromků zpátky k Beer Ševě. První kruhová křižovatka s mirážně se tvářící stíhačkou nás vystřelí směrem na sever. Míjíme řadu velkých třípatrových, snad činžovních, vil se sedlovými střechami. Zde netypickými červenými taškovými střechami, na nichž leží solární ohřívače vody. Projíždíme kolem rozestavěného sportovního stadionu. Beer Ševa roste. Rostou kolem ní i lesy. Jedním z nich je vpravo od cesty asi půl kilometru široký pás mezi železnicí a silnicí č. 40, táhnoucí se v délce kolem deseti kilometrů. Je to zvláštní les, protože ho tvoří sada limanů se vzrostlými stromy. Limany se objevují i vlevo, nízké keříky dávají tušit, že už brzy se Dudaim Forest patřičně rozšíří. Blízké městečko Lahavim tak bude obklopené lesy: Na západě Dudaimským a na východě Německým, který vybíhá z lesa Lahavského.

čtvrtek 9. října 2014

Mír hbitých letců


Ráno jsme se probudili už v půl šesté, čeká nás další náročný den. Vyhlédnu ven – a do oken se nám z pouště tlačí chuchvalce mlhy. Mlhy! Když Arad je, jak jsem minule poznamenal, známý pro svůj čistý a suchý vzduch… Nelze nikdy úplně věřit všemu, co vám kdy kdo o Izraeli řekne či napíše, ani když to sám zažije (což platí i o autorovi těchto zápisků). Záleží hodně na konkrétním člověku a jeho úhlu pohledu, na konkrétním místě (s přesností od stovek kilometrů do jediného metru) a konkrétním čase (něco se nemění tisíce let, jindy nastane změna během minuty).

Kokotovým hostem

České Textárny pouštějí od Nového roku všechny nemovitosti. Prodají je za polovičku. Je to nezákonné. Ale za něco si naši managoři musejí těch dvě stě melounů zasloužit!

(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Jakkoli jsou tyto zápisy inspirovány naši současností, neobsahují fakta v jejich plné nahotě a proto by bylo chybné jich používat jako zdroje informací. Musím prohlásit, že jakákoli  podobnost je čistě náhodná, protože odměny vypsané Běsným Kokotem a Standou Grossem jsou příliš vysoké.) 

středa 8. října 2014

Jak utíkali Němci do Němec


O trabantové záplavě před pětadvaceti lety

V srpnu 1989 to začalo zprvu nenápadně. Nová maďarská vláda přestala trestat občany zemí reálného socialismu za to, že přes její hranice prchali do Rakouska. V té době zde už byly odstraněny zátarasy kolem koncentračního tábora míru. Když uprchlíky maďarští pohraničníci čapli, přesunuli je pouze do vnitrozemí. Ti se potom pokusili opět o ilegální přechod hranic. A když je chytli znovu, tak se pokusili zase...

úterý 7. října 2014

Mír aradské stezky

Arad je mladé město. Byl založen roku 1962 jako jedno z posledních "rozvojových měst". Zároveň jde prý o první izraelské město, které bylo zcela vystavěno dle předem připraveného komplexního územního plánu. Takže má centrum, má svou obytnou zónu i svou průmyslovou zónu, přičemž zóna těžkého průmyslu je od centra města oddělena zónou lehkého průmyslu. Na protější straně města se nachází rekreační zóna i hotelová zóna. Zdá se, že se budovatelé tohoto typu sídel poučili, a díky této komplexnosti se město rozvinulo a dosáhlo stabilního stavu obyvatel kolem 23 tisíc. Přičemž v roce 2007 v něm bylo spácháno jen 168 loupeží a krádeží. Místní policie musela sice zastřelit jednoho agresivního občana – ale přesto byla vyhodnocena za tento rok jako nejlepší v zemi. Vražda? To se tu nenosí.

sobota 4. října 2014

ČESKÉ TEXTÁRNY 2004: Kořist managorů v ohrožení

Otázka odměn by se měla přehodnotit. V této atmosféře, když už se to provalilo, by to bylo nejkorektnější řešení. Ředitel Běsný Kokot je připraven se odměn vzdát. Nakonec - vždyť ani Kořistka svých deset milionů nedostal.

pátek 3. října 2014

Mír pilných osadníků


Od starověkého sídla Avdat míříme zase na sever ke Sde Boker. Míjíme odbočku k další přírodní rezervaci podobně znějícího jména "Ejn Avdat" (neplést si to!). Bývalo tady sídliště, někdy před pětatřiceti tisíci lety. Dnes se v jeho blízkosti nachází parkoviště autobusů, které je východiskem pro několikakahodinovou turistickou túru v až 200 metrů hluboké rokli. Tentokrát se tam zase nepodíváme, neuzříme chladný proud, tryskající vysoko ze stěny do jednoho ze dvou jezírek, které jsou jedním z pramenišť řeky Zin. Jenže dnes se potřebujeme včas dostat do svého posledního hotelu v Aradu. V nedalekém kibucu Sde Boker se přesto chvíli zdržíme, stojí za to. Už jsem o této lokalitě vyprávěl ve druhém dílu svého vyprávění.