Co se týče pouště Negev, tak ta se zvětšuje a zmenšuje podle toho, jak na ni dopadá déšť. Před týdnem pršelo. Poušť se zazelenala nízkou řídkou travičkou. Většina vody odtekla vádími, ale něco vláhy zachytila políčka, něco aradské sady, a velký doušek spolykal Jatirský les, jehož okraj leží asi 15 km od centra Aradu. (Zmiňoval jsem se o něm už v kapitole Mír kasiček.) Býval zde les už v době, když se psala Kniha Jozue. Po odchodu Izraelitů se zde dva tisíce let rozkládala poušť, dokud v ní Izraelský národní fond (KKL) nezasadil první stromky. To se stalo v roce 1964, a dnes, po padesáti letech, na zdejších třiceti kilometrech čtverečních roste na čtyři miliony stromů. Borovic, cypřišů, tamaryšků, blahovičníků, akácií, olivovníků, fíkovníků a rohovníků s dlouhými lusky svatojanského chleba. Uprostřed tohoto lesního masivu se nachází i 20 hektarů Českého lesa. První borovičku v něm zasadila Olga Havlová v roce 1990 během oficiální návštěvy svého prezidentského manžela Václava v Izraeli. Od té doby zde stromky sázeli různí další čeští potentáti či členové jejich delegací, ba i prostí občané České republiky. Ale ponejvíce se činili lesníci z Fondu, kterým od nás prostřednictvím české pobočky KKL přicházejí finanční dary. Ty posílají různé instituce, města i podnikatelé, židé i katolíci, pravoslavní i bezvěrci – lidé, kerým záleží na tom, aby v Izraeli zakořenil les i mír. To jsou ti praví lidé "kořeny"! Nově lze stromek v Izraeli zasadit i virtuálně.) Svoje stromky má v plánu vysadit také naše výprava, ale až na samotný závěr naší cesty. Vlastně již dnes odpoledne! Ale do té doby nás čeká ještě několik věcí.
Nejdříve východ slunce, které svým mocným reflektorem začíná mlhu rozpouštět. Na ulicích svítí ještě auta ještě mlhovkami, ale z vysoké modré oblohy nám kyne Měsíc ve své třetí čtvrti. Pod ním se prohánějí vzduchem hbité vlaštovky. Ano, vlaštovky, ne rorýsi, protože jeden z těch modročerných ptáčků s bílým znakem na křídlech, si sedl na římsu okna našeho pokoje, což rorýsové nečiní. Sedl, a zanechal svědectví o své návštěvě – malou hrudku trusu.
Pak vyklizení našeho posledního hotelového pokoje, kde na lůžko pokládám svou poslední jednodolarovku. Přiznávám, že tak činím poprvé, i když, jak jsem byl poučen, je vhodné položit ji tam po každé prospané noci. Ale měl jsem málo dolarů. Z toho jsem si vzal další poučení: Ano, v Izraeli se platí výhradně novými izraelskými šekely (NIS), ale americké dolary (US $) se vždy hodí – ať už si chcete pořídit diamanty anebo vyjádřit dík pokojské…
Městem jen projíždíme; loučí se s námi na poslední kruhové křižovatce stíhačkou s modrou šesticípou hvězdou na boku. Míříme k městečku Hacerim, do muzea Izraelských leteckých sil. Plocha před vstupem do něj je zaplněna hloučky lidí, snad nových branců a jejich příbuzných. Toto muzeum je totiž také vojenským útvarem, proto nás na ploše mezi 150 letadly doprovází jako hosteska blonďatá vojanda, luxus, který jsme minule neměli. Ale ještě před prohlídkou jsem napravil jednu drobnou nepříjemnost, která mi v roce 2008 pokazila náladu. Tehdy jsem si vlezl do kostry vrtulníku Bell 47, přesněji do jeho vojenské verze H-13 Sioux (znáte ho ze seriálu Mash). Skrz jeho trubky jsem si udělal pár záběrů, a pak se nechal zabrat jedním cestovatelským kolegou, jak v něm sám sedím. Kolega však patřičně nestiskl spoušť, jak jsem zjistil až doma při prohlížení záběrů. Tak tentokrát jsem foťák svěřil do rukou profesionála, pročež mám památeční dokument, že jsem tam byl. Neodolal jsem, a znovu vyrobil další sadu fotografií izraelských historických i soudobých vojenských letadel. 
Také jsem si vlezl do vedlejšího letadélka s motýlovými ocasními plochami. (Jde o cvičný izraelský letoun Cukit 645.) Na zadní sedadlo, protože přední obsadila dívenka z našeho zájezdu. Stačila mi však vydat jen pár rozkazů, a už jsme museli jít, aby nám neunikla komentovaná prohlídka. Nu, cítil jsem se v tom kokpitu trošku jako na dětském kolotoči, ale ono to opravdu kdysi lítalo. A lítá, jak jsme si mohli ověřit nad našimi hlavami. Nový poznatek: Pilot má zde k dispozici periskop, kterým se může dívat dozadu.
Na závěr kapitoly jsem si nechal popis prohlídky v protilehlé boční řadě. Tam krom obrovitých transportních letounů hnízdí spousta různých typů vrtulníků. Jeden z nich je muzeem v muzeu. Super Perlon, stroj francouzské výroby, skrývá dokonce hned tři expozice: Výstavku o soutěži mezi tureckými a francouzskými piloty, kteří soupeřili o to, kdo z nich poprvé letecky dosáhne Jeruzaléma a egyptských pyramid (1913). Expozici o jiném leteckém soupeřenín, tentokrát válečném, kdy se roku 1917 střetly poblíž Beer Ševy britské a australské perutě s německými a tureckými. A ta třetí výstava je asi nejdůležitější:
Nad vstupem do pilotní kabiny jsou pod památečním zápisem nakresleny izraelská a egyptská vlajka. A vedle něj jsou umístěny zarámované noviny z roku 1977, a v nich se skví fotografie egyptského prezidenta Anvara Sadata, jak na tomto místě sedí vedle izraelského premiéra Menachema Begina. Během Sadatovy návštěvy Izraele se proletěli tímto konkrétním strojem nad základnou Hacerim, přistáli v Beer Ševě. Pak na této palubě podepsali mírovou dohodu mezi Egyptem a Izraelem. Ta prakticky ukončila desetiletý válečný stav, který po Šestidenní válce panoval mezi oběma zeměmi. Tak ano, americký prezident Jimmy Carter se stal slavným kmotrem smlouvy v Camp Davidu (1978), a potřásal si ruce s Beginem i Sadatem při podepsání závěrečné mírové smlouvy ve Washingtonu (26. března 1979). Ale onen mír, který za navrácení Sinajského poloostrova Egypťanům, dal Izraeli uznání od první arabské země, a možnost průjezdu Suezským průplavem, tak ten mír začal zde, v tomto památném vojenském vrtulníku. (Nemohl jsem si ho prohlédnout minule, protože ona výstava byla zpřístupněna až v srpnu roku 2010.)
Před jedenáctou se scházíme u autobusu. Čeká nás ještě závěrečné sázení stromků. Ale o tom až příště.
Prožito v Izraeli v nedělní dopoledne 23. března 2014, přemýšleno, dohledáno a zapsáno v Praze na Lužinách dne 9. října 2014.
Více fotek k tomuto článku viz fotogalerie z cesty z Aradu do Beer Ševy.
a z muzea izraelských leteckých sil v Hacerim.
Záběry z muzea IAF z roku 2008.
Jestli se chcete podívat na profesionální fotky z naší letošní cesty po Izraeli, mrkněte na fotogalerii turistického kolegy Martina Salajky,.
Vyprávění o letošní cestě do Svaté země se nacházejí i v Šamanově Hospůdce u hřbitova pod štítkem Izrael. Jsou to ty články, jejichž nadpis začíná slovem "Mír…"
V textu použité odkazy:
Mír aradské stezky
Mír kasiček
Český les
Česká pobočka KKL
Virtuální výsadba stromků v Izraeli.
Mír u Beer Ševy (2008)
Žádné komentáře:
Okomentovat