pátek 30. prosince 2016

MOBY DICK: Vánoční poselství


Neděle 25. prosince 2016, Hod Boží vánoční

Po mezipřistání v Soči se nedlouho po startu zřítilo do Černého moře letadlo TU 154 ruské armády. Na palubě mělo 92 pasažérů a posádku; všichni zahynuli. Mezi obětmi je i 64 významných umělců z ruského propagandistického nástroje moci, tedy cirkusově varietního pěveckého tělesa, zvaného "Akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova". Umělcové mířili na ruskou vojenskou základnu v syrské Latákii, kdež měli druhům ve zbrani zpříjemnit přivítání nového roku.

úterý 27. prosince 2016

Můj Štědrý den


(Slohové cvičení)

Štědrý den začíná vždy tak trochu předem. Třeba potulováním se po vánočních trzích. Po nichž se tedy většinou, téměř nikdy, vlastně vůbec nepotuluji. Letos jsem učinil výjimku. Přítelkyně totiž chtěla vidět Vídeň. Jenže letos jsme nejdříve museli navštívit Izrael, můj Liberec a Jizerky, její Olomouc a Žďársko, Krkonoše, Barcelonu, Brno, Poděbrady a Kovanice, spoustu českomoravských hradů, zámků a rozhleden, a na Vídeň nám zůstal až prosinec.

Ve Vídni jsem byl už dvakrát se svou milou žínkou Ivankou, než mi umřela. Ale ještě nikdy jsem tam nebyl v době adventní, čili za trhů vánočních. Janě se na nějaké trhy původně vůbec nechtělo jet, ale když jí je doporučil její ošetřující lékař, který na ně do Vídně jezdí každoročně, svolila.

Lucifer pod stromečkem

Šamanovo doupě - toto je příloha Jana Kovanice, stálého spolupracovníka Neviditelného psa. Šamana není radno dráždit, vidí do budoucnosti a pamatuje i na minulost! 
 
28.12.1999
ŠAMANOVO DOUPĚ
Lucifer pod stromečkem

(Jan Kovanic)
Je večer po Štědrém dnu. Letos proběhlo předvánoční běsnění v jakémsi poklidu. Anebo jsem měl ten dojem, protože zrovna 22. a 23. prosince jsem trávil dny na dvanáctihodinových směnách v rodném Energetickém provozu Ústřední telekomunikační budovy na Olšanské. Minulých osm let tomu tak nebylo, užíval jsem si dovolené a knihkupeckých žní a shonu na tržišti Luka. Shon jsem si zažil tentokrát v práci - do 15. prosince musely být všechny rekonstrukční akce na ÚTB dokončeny, stejně jako v celém Telecomu. I všemožné ověřování a zajišťování. Teď se už jen těšíme na příchod roku 2000, neboli latinsky MM. Ani dovolenou si vzít nemůžeme. Ale co, hlavně, že máme práci.

Vánoční přání

Šamanovo doupě - toto je příloha Jana Kovanice, stálého spolupracovníka Neviditelného psa. Šamana není radno dráždit, vidí do budoucnosti a pamatuje i na minulost!
 
23.12.1999
ŠAMANOVO DOUPĚ
Vánoční přání

(Jan Kovanic)
Pozítří je Štědrý den. Pro čtenáře Psa vlastně už zejtra. Slušelo by se psát svátečně. Přitom aby se člověk vztekal nad neschopností politiků a zastuzeným bolševismem v nás. Komunistům stoupají preference. Není divu. Komunismus vznikl jako odezva na lhostejnost k životním podmínkám prostých lidí. Svátek Prvního máje je připomínkou protestů dělnictva, které vyžadovalo osmihodinovou pracovní dobu. Po sto letech slyšíme pseudoliberální výzvy, že přeci se pracovat musí, když to podnikatel potřebuje, třeba i přesčasy, pokud možno neplacené. Prodavači v malých obchůdcích to znají dobře. 50, 60 hodin týdně, klidně. Komu se to nelíbí, může jít. Ale i v tom málem už předminulém století se vyplácely mzdy. Hoden jest dělník mzdy své a pokud pracuje zadarmo, pod strachem z propuštění, není dělníkem, ale otrokem.

Vánoce, ach Vánoce

Šamanovo doupě - toto je příloha Jana Kovanice, stálého spolupracovníka Neviditelného psa. Šamana není radno dráždit, vidí do budoucnosti a pamatuje i na minulost! 
 
21.12.1999
ŠAMANOVO DOUPĚ
Vánoce, ach Vánoce

(Jan Kovanic)
Letos jsou trochu jiné Vánoce, než vloni. Vypadá, že budou na sněhu. Poprvé po osmi letech prožívám advent v teplíčku bytu, neprodávám u svého stánku s barevnejma knihama na tržišti Luka. Už předloni byl prodej slabý, vloni ho už úplně zabilo otevření hypermarketů v blízkém Zličíně. Výhodou je, že nemrznu. Nevýhodou, že si po prodejním dnu nezalézám do vany plné horoucí vody. Ani si moc neuvědomuju, že se blíží Vánoce. Neslyším koledy z levných přehrávačů, necítím zápašek škvířících se františků, nevidím věnce z chvojí. Nepovídám si s paní Ponožkou ani s panem Popkornem či Baterkou, aniž se zákazníky. Nesleduji závistivě fronty u pana Chlasta s paní Čokoládou. Nekloužu po zamrzlé vodě, která utíká z kádě, kde na svůj Štědrý den čekají kapříci.

Naše Vánoce

Příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 19. do 26. prosince 1998
Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
"23"



Naše Vánoce
Jan Kovanic
Je večer po Štědrém dnu. Posledně, večer před Štědrým dnem, jsem si pochvaloval, jak je vše téměř hotovo. Pak jsem příspěvek psaný na staré 386ce v T602 zazipoval, nahrál na disketu, přešel k síťovému Pentiu v naší pracovně/ložnici a spustil tento. Přitom mi upadla myš a přestala klapat. Vytáhl jsem ji z počítače, abych při její opravě něco neodkrouhnul. No, nejdřív jsem vytáhl jack klávesnice, nevím jak. Pak připojení na reproduktorky. Pak modem. Pak jsem trefil teprve na myš. Tu jsem šroubovákem opravil, alespoň myslím, zasunul jack modemu do COM2 a restartoval počítač. Ten myšku mršku samozřejmě nenašel. Dal jsem všechny jacky do správnejch dírek a restartoval počítač. Ať jsem dělal, co jsem dělal, myš nenalezena. Přidával jsem novej hardvércajk, přestavoval nastavení softvércajku, nic. Ani synek Honza (19) nic nesvedl, jen zjistil, že v Dosu mr/yška funguje. V pondělí přijde záchrana odborná, do té doby musím používat klíčových tlačítek a tabelátorů a šipiček a to jde ve windous velmi blbě. Když se mi nakonec podařilo předštědrovečerní příspěvek odeslat, měl jsem časový skluz.

Vůně domova

Příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 21. do 28. prosince 1998
Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
"00"



Vůně domova
Jan Kovanic

Je večer před Štědrým dnem. Téměř vše, co mělo být uděláno, už je hotovo.

 Uklízeči tu byli už minulý čtvrtek. Ještě než přišli, tak jsme poněkud uklidili, aby se jim lépe uklízelo. I pouhý 3+1 družstevní byt dokáže být někdy pořádně neuklizený, zejména "dětský" pokoj. Vánoční cukroví pekla dcerka Terka (22) už dvě neděle předem. Byt byl plný vůně vanilkových rohlíčků, medvědích pracen i kokosového těsta. Nejlepší vánoční cukroví je domácí cukroví a nejlepší těsto na ně je kupované těsto. Tato kombinace ušetří nejvíc času a přinese nejvyšší kvalitu. Pravda, první "sirky" z kokosového těsta poněkud zhnědly, když se Tereza během jejich pečení ("to se peče samo") dívala na televizi. Dobrovolně jsem je zlikvidoval; mezi námi, nic jim nebylo, jenom umělecký dojem byl za 2.

Semínka

Příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 21. do 28. prosince 1998
Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
"00"



Semínka
Jan Kovanic
Zlatá neděle byla ve znamení šílejících davů nakupujících v Tescobarácích vánoční dárky. Oslík České spořitelny byl v metru na Lužinách vytřesen až na mrť, jeho display hlásal "Dočasně mimo provoz", tenhle bankomat nestačí peněžníci zavážet, jak rychle z něj sídliště vybírá. Také jsme se ženou Ivanou vystáli ve Zličíně tu frontu aut, než se nám podařilo zaparkovat. Ale máme dárečky, největší je asi sada nových bílých, prý skleněných, talířů a misek.

Odpoledne jsem změnil stranu pultu: postavil jsem se ke svýmu stolku s barevnejma (hlavně dětskýma) knihama na tržišti Luka. Ale zde chcípl pes. Uspokojil jsem asi osm zákazníků, ostatní ještě byli v Tescu a Globusu a Ikei a domů se nevraceli metrem, aby pak museli procházet tržištěm, alébrž auty, s kterými si pohodlně přijeli až pod svá okna. Ještě tak měli kšeft stánkaři se zelenejma větvičkama všelijak umně stočenejma. Bavil jsem se s hlavou rodiny, pánem k sedmdesátce. V létě tu prodávají výpěstky ze své zahrady. Ptal jsem se ho na osud jablka Ontário, že prý v Kanadě ho vůbec neznají? (Viz příspěvek Šárky Lhotákové.)

Zima, zima

Příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 21. do 28. prosince 1998
Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
"00"



Zima, zima
Jan Kovanic
Adventu již na krátku, venku štěbetá ptactvo, málem rozkvétá zlatý déšť, žena Ivana odkládá zimní lyžařskou bundu. Vždy před Vánocemi ji vrací do šatníku, to totiž přichází statisticky významně (dycky) oteplení. Pokud nepojedeme na hory, vytáhne tento oděv až zase někdy v půli příštího listopadu, kdy nastupují nejkrutější mrazy, stejně jako letos.


Minulý týden mrzlo. Mrzlo až praštělo. Praštěly plastové láhve, když jsem z nich na noc vytloukal led a zase je plnil horkou vodou. Tyto ohříváčky jsem strkal pod deky, kterými jsme přikryli jablka vlastnoručně natrhaná před dvěma měsíci u strejdy na vesnici. Ty kalamitní dny a hlavně noci naše jablíčka přežila, nemrzla.



Dobrou chuť!

Příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 14. do 21. prosince 1998
Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
"14"



Dobrou chuť!
Jan Kovanic
Vzbudil jsem se v pět odpoledne, byl to náročný den. Slavnostní oběd mne natolik zmohl, že jsem si musel na chvíli schrupnout. Venku už byla tma, na svátek svaté Lucie zapadá Slunce nejdříve v celém roce, dvě minuty před čtvrtou hodinou (p.m., hovoříme o 50. stupni severní zeměpisné šířky). Teď bude po vteřinkách zapadat později a později, ve čtvrtek 17. prosince to už vydá na celou minutu. "Lucie noci upije." Ráno si Slunce o to déle pospí, dnes vycházelo v 7.50, zítra to bude o minutu později, ve čtvrtek o dvě. "Dne nepřidá."

pátek 23. prosince 2016

MOBY DICK: Magoři všech zemí


Plná nedůvěra, špatný muslim, trouba ministr německého vnitra, otřesená husa Anděla a zabíjení Židů

Pondělí 19. prosince 2016


Francouzský soud rozhodl, že bývalá francouzská ministryně hospodářství, financí a zaměstnanosti Christine Lagarde se "dopustila nedbalosti," v důsledku které vznikla francouzskému státu škoda. Kristýnce hrozil trest až jednoho roku vězení a pokuta. Avšak nedostane ani záznam do trestního rejstříku. Proč?

úterý 20. prosince 2016

Nedráždit muslimy


(Islám na vlastní kůži)

Minulý článek o letošním putování Izraelem jsem tady zveřejnil už před třemi týdny. Jeden týden jsem vynechal kvůli přípravě přednášky o Izraeli, kterou jsem držel v lužinské knihovně. Další, tedy minulý, týden jsem bytoval s přítelkyní Janou ve Vídni, kde jsme krom galerií a zámků navštívili i předvánoční trhy. Teď bych měl v toku izraelského vyprávění pokračovat povídáním o hoře Sion, kde jsme byli letošního 31. března. Ale přeskočím lineární děj a posunu se do poledne dalšího dne, abych vám vypověděl dojmy o syrovém islámu, s jakým jsem se potkal onen pátek 1. dubna 2016 v uličkách Muslimské čtvrti Starého města jeruzalémského. Nebylo to tak strašné jako včera, tedy v pondělí 19. prosince na jednom z berlínských vánočních trhů, ale možná, že kdyby toto nevinné setkání zažila kancléřka Angela Merkelová sama a dříve, nemusela být dnes "otřesena" "nepochopitelným činem" a být tak "hluboce zarmoucená".

pátek 16. prosince 2016

MOBY DICK: Věci minulosti, věci budoucnosti

Socialističtí ROPáci, Donaldovi generálové, ruská pravdomluvnost a humanita - a konec v tunelu

Pondělí 12. prosince2016


Odbory na České poště vyhlásily na 19. prosince stávku.
“A jak se to pozná?“ (Mrtvá Kočka)
*

pátek 9. prosince 2016

MOBY DICK: Zábava skončila


Ať žije Itálie, patrioti celého světa, dobrodějní Forejtovi dodavatelé a extrémní realismus

Pondělí 5. prosince 2016


"Moje vláda končí. Prohrál jsem já, ne vy." ( Mateo Renzi, italský premiér, oznamuje svou rezignaci)
Mateo to řekl kvůli prohranému včerejšímu referendu, a to chvíli po půlnoci, kdy předběžné výsledky oznámily jeho prohru (59 % proti). Referendum mělo schválit ústavní změny tak, aby mohla země fungovat poněkud zjednodušeněji…
"…aby mohla fungovat…" (Mrtvá Kočka)
… a s výsledkem referenda spojil svou budoucnost. A tedy i budoucnost své vlády.
"Chyba! Místo ústavních změn se tak hlasovalo o Mateovi a jeho ekonomické politice, která měla pomoci dostat Itálii z bryndy. (Žena Moby Dicka)
"V referendu se nikdy nehlasuje o položené otázce." (Mrtvá Kočka)

středa 30. listopadu 2016

MOBY DICK: Věčný soudruh Castro


Blbouni celého světa, spojte se!

Sobota 26. listopadu 2016

V Havaně umřel Fidel Castro. Exprvní tajemník Komunistické strany Kuby, expremiér, exprezident, exvůdce, Comandante, exdiktátor, extyran. Všechno už nekrology popsaly, připomenu, co nepopsaly:
Tento vystudovaný právník, syn movitého farmáře, se zúčastnil útoku na havanská kasárna Moncada 26. července 1953. Režim tehdejšího tyrana Batisty ho za to zavřel na pár měsíců. Za ozbrojený útok!
"Za pouhou kritiku Fidelova režimu jdou jeho odpůrci do vězení na mnoho let." (Žena Moby Dicka)

úterý 29. listopadu 2016

Kudy na horu Sión


(Jeruzalém na vlastní kůži)

K Jaffské bráně do Starého města jeruzalémského se dá vyjít rovnou po schodech z obchodní pasáže Mamilla Mall. Vylezete na přemostění Jaffské třídy a jste hned u brány, otevírající vstup do historického Jeruzaléma od západu. Dnes se do něj chodí a jezdí širokým průrazem v Sulejmanových hradbách, ale já táhl Janinku skrz onu bránu. Aby si užila výstřelného pohledu kolem hradeb, který ukazuje, jak se z této brány dal bránit příjezd od Jaffy. A aby si užila pravoúhlého obranného zlomu v cestě do centra, jaký jsme spolu poprvé užívali v Aku. Dav nás táhne kolem hradeb Citadely do Davidovy uličky (el-Bazar), ale my zabočujeme vpravo na jih kolem vnitřních hradeb Citadely a její Fasaelovy věže. Citadelu (Davidovu věž, co není ani Davidova, ani věž) navštívíme někdy příště. Na dnešek jsem naplánoval jiné cíle. Tím hlavním je několik svatých objektů, nahňácaných vedle sebe na vršku, zvaném Sión.

pátek 25. listopadu 2016

MOBY DICK: Rekreační sezóna

Týden raketových vojsk, priorita periferie, premiérovy fousy, nedostatečná solidarita, ruské hranice, EET a průzračná pozice

Sobota 19. listopadu 2016


Rusko si připomíná Den raketových vojsk a dělostřelectva. Dělostřelecké jednotky se radují z modernizovaných 152milimetrových samohybných houfnic Msta-SM a raketometů Tornado-G.
V Kaliningradské oblasti jsou instalovány protiletadlové raketové systémy, kontrolující vzdušný prostor nad pobaltskými státy a Polskem. (Raketa 40N6 z komplexu S-400 má dolet až 400 km.)
Na okupovaném Krymu proběhl v Kerči nalejvací program pro Ruskou armádu pod názvem "Služba na smlouvu - tvůj výběr". Zájemcům  byl předveden hlavně protiletadlový raketový systém S-400. Agitační akce se zúčastnily také letecko-kosmické síly Ruska.

úterý 22. listopadu 2016

Ostré barcelonské střepy


(Casa Mila, Rambla, tržiště, Kryštof Kolumbus a Aquarium)

Koukám, že své čtvrté vyprávění o Barceloně jsem sepsal právě před měsícem. Nechci nechat konec reportáže z hlavního města Katalánska neukončený, a tak přidávám konec, i když poněkud roztřepený…

pátek 18. listopadu 2016

MOBY DICK: Prezident je jezevec


Mocný superúplněk, mazaní Řekové, ruská propaganda, studentský odboj a důvěryhodný Trump
--------------------------------
Moby Dick se se svými komentáři na několik měsíců odmlčel. Jednak navštěvoval jiné světy a konal různé užitečné práce, a jednak nabyl dojmu, že je tu spousta jiných břesknějších komentátorů. Už nějakou dobu ho však svrběla klávesnice, když leckde zahlédl, jak blbost rozkvétá. Nyní se zdá, že blbost už dokvetla a vydává své plody. Proto se pokorně vrací ke své nelehké povinnosti. Menažerie je zpátky!

úterý 15. listopadu 2016

Do břicha Mamilly


(Izrael na vlastní kůži)

Večer jsme si nastavili budíka na tři čtvrti na osm, abychom stihli včas vrátit auto. Tedy v jedenáct. Smart Hotel v uličce Horkanos nám docela vyhovoval. Bydleli jsme v prvním patře, ale z okna a miniaturního balkónku jsme si prohlíželi tenhle kout Jeruzaléma z výšky druhého patra. Jo, je tu svah, což se dá říci o většině Jeruzaléma, který je postaven snad na desítkách pahorků. Na jihozápad vidíme až na Jaffskou třídu, ale zajímavější je život přímo na náměstíčku pod námi. Večer tu na zahrádce před občerstvovnou byl obsazen jen jeden stolek, byla dost zima. Další zahrádka patří k podniku v naší uličce, proto se nachází na terase vlevo, patro nad náměstíčkem. Nad touto zahrádkou vystupuje anténa ruských špionů u pravoslavného kláštera v Russian Compound. Za chvíli tam půjdeme pro auto. Ale nejdříve nás čeká snídaně.

pátek 11. listopadu 2016

Vítejte v Jeruzalémě


(Izrael na vlastní kůži)

Trasa z Kumránu do Jeruzaléma, konkrétně do námi vybraného hotelu kousek nad Sionským náměstím, je dlouhá asi 40 km, teoreticky by se dala zvládnout za 36 minut. Napsal jsem minule. A skutečně, od Mrtvého moře jsme do Jeruzaléma dorazili asi za půlhodinu. Vlastně jen na hranici města. Od severomrtvomořské pláže Biankini jsme se vrátili na křižovatku magistrály č. 90 s dálnicí Nambr Van. Tak, dálnicí. Jednička je dálnicí v izraelské nomenklatuře dálnic, tedy jako modře značená "motorway" jenom v úseku od Tel Avivu k Jeruzalému. Než se začne proplétat městem. Od výjezdu z Jeruzaléma je vedena už jen jako červená "major road". Nicméně už před dvěma lety jsem si všiml, že se z rychlostní silnice stává skutečná dálnice. Izraelci k původní trase dostavují další dva pruhy, po kterých teď svištíme do kopce.

neděle 6. listopadu 2016

Jezero, zvané moře Galilejské

Přednáška "Voda severu" se povedla. Přišlo i pár lidí a jeden fotograf. Snad dorazíte i další druhý čtvrtek v měsíci, konkrétně 10. listopadu 17:00, kdy opět v knihovně na pražských Lužinách (nikoli na Mariánském náměstí!, avšak v OC Lužiny, stanice metra B, 3. patro) držím další přednášku cyklu Mír v Izraeli pod jménem "Jezero, zvané moře Galilejské".

Tentokrát se v Galileji posuneme jen trochu níže, k jezeru či moři Galilejskému, Genezaretskému, Tiberiadskému jakož i Kineretu. Navštívíme Gamlu, v Ejn Gedi si pochutnáme na rybě sv. Petra, projdeme Tiberias a smočíme se ve stejné vodě, jako bohyně Hygie. Podíváme se na místo Ježíšova křtu. Na dvě místa. Na to turistické, i na to „opravdické“.

pátek 4. listopadu 2016

Moře Mrtvé, stále mrtvější


(Izrael na vlastní kůži)

Trasa z Kumránu do Jeruzaléma, konkrétně do námi vybraného hotelu kousek nad Sionským náměstím, je dlouhá asi 40 km, teoreticky by se dala zvládnout za 36 minut. Vracíme se po silnici číslo 90 k severu, po deseti kilometrech nás čeká odbočka vlevo na západ na dálnici číslo 1. Necháme ji čekat a už po pěti kiláscích zabočujeme vpravo ke břehu Mrtvého moře. Chci dostat Janinku konečně do plavek! Její touha po spočinutí ve vlnách teplého moře by měla být přec ukojena. Středozemní moře teplé nebylo, ani na konci března. A vzduch kolem 20° C také nelákal k obnažení. Začínající nachlazení pak úplně vylučovalo jakoukoli rozkoš s ponoření. Muselo stačit brouzdání v mělké vodě. Teď už je nachlazení z letadlové klimatizace zažehnáno. A podle dlouhodobých předpovědí právě dnes má být nejtepleji. Na středu 30. 3. 2016 naplánovali Norové, že u Mrtvého moře bude 30 stupňů. Tak tomu bylo před týdnem, než jsme odlétali. Včerejší předpověď už mluvila jen o 22 stupních.

úterý 1. listopadu 2016

Ztráty a nálezy


(Kumrán na vlastní kůži)

Mizíme z místa pravého pravoslavného Ježíšova křtu na Jordánu. Nejdříve tři kilometry pouštní okreskou k silnici č. 90, tam vlevo dolů. Na jih. Po dalších šesti kilometrech se zprava připojuje dálnice č. 1 z Jeruzaléma. Mohli bychom na ni odbočit, přistát u našeho hotelu, zabydlet se a projít se po městě. Ale na to budeme mít ještě čtyři další dny. A auto vrátíme až zítra, stejně se počítá celý den. Půjčili jsme si ho v jedenáct, do jedenácti ho vrátíme. Ale až zítra. Je teprve čtvrt na tři letního času, a mám naplánovány ještě dva postupové cíle.

úterý 25. října 2016

Dementokracie


Nerealizovaná známka Matěje Čadila
Donald Trump ženy neobtěžoval kvůli svému machismu, avšak jakožto oběť demence. Je tu jistá podobnost s jiným politickým namyšlencem, tentokrát s naším nemilovaným panem prezidentem.

-------------------------------------
Říkala mi přítelkyně neuroložka, když se dívala na třetí televizní souboj Trump versus Clintonová: "Ten chlap je po plastice tváře. Proto na ní nejsou tak patrné příznaky demence. Má demenci, a neví o tom." Řekl jsem jí předtím: Neposlouchej, co říkají, dívej se, jak se tváří. Hillary se při Donaldově vzteklých útocích usmívala a krčila rameny, Donald se při jejích důrazných útocích ksichtil jak vzteklý pes.

pátek 21. října 2016

Gaudího Rodina


(Barcelonské střepy 4)

Barcelona má Gaudího. Barcelona má ovšemže Miróa a jeho skvělé muzeum v půlce svahu vršku Montjuïc. Barcelona má Picassa a jeho modré období v muzeu, které se rozkládá v pěti palácích čtvrti Ribera. Barcelona je matkou umělců, avšak Antoni Gaudí je otcem Barcelony. A jejím synem. Picasso, Miró a ostatní jsou umístěni v mnoha muzeích, stavby Gaudího spoluurčují tvář města. Barcelona a chrám Sagrada Familia jsou téměř synonyma. Artefakt Svaté rodiny vidíte z letadla, když přilétáte, vidíte ho ze všech vršků Barcelony, a vidíte ho i se zakloněnou hlavou, když v úžasu stojíte před ním.

středa 19. října 2016

Hranice Jordán

(Izrael na vlastní kůži)

Oprava: Psal jsem minule, že Výkonná rada UNESCO připravila návrh rezoluce, podle nějž má být Chrámová hora prohlášena za kulturní památku pouze a jedině muslimů, a to včetně Západní zdi ("Zdi nářků"), nejsvětějšího místa židovského náboženství i společenství. (ČR není v současnosti ve Výkonné radě zastoupena.) Tahle kravina stále platí. Avšak měl jsem za to, že schvalování rezoluce se bude díti na "na plenárním zasedání organizace". Místo "plenární zasedání" jsem myslel "Generální konferenci UNESCO", která se koná každé dva roky na konci října - avšak každé dva roky, v našem případě až 2017.
Teď odjinud vidím, že se prý jednalo o "předběžné hlasování", takže asi tento týden bude to závěrečné... Myslel jsem si hloupě, že Výkonná rada podle svého statutu pouze "dohlíží na realizaci plnění programu přijatého Generální konferencí, projednává důležité otázky před jejich předložením Generální konferenci a podílí se na přípravě budoucích programů". Netušil jsem, že tento sovět může přijímat slabomyslné rezoluce. Je po volbách, proto znovu volám:
 Teď je pravý čas, aby se naši politici, honosící se přátelstvím s Izraelem (a Palestinci a někteří i s Ruskem a Čínou, jako pan prezident Miloš Zeman a hlavouni z ČSSD) jasně vyslovili, jak se má ČR k oné rezoluci postavit. A aby jim naše veřejnost jasně řekla: S muslimy, Čínou, Ruskem a dalšími darebáckými státy ne!
******************************

pátek 14. října 2016

Nízký tlak nad Kineretem


(Izrael na vlastní kůži)

Dnes začnu aktualitou, a to nízkým tlakem v hlavách zástupců UNESCO: "Absurdní představení v UNESCO pokračuje, dnes organizace přijala další smyšlené rozhodnutí, které říká, že Izraelci nemají žádné vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků. Oznámit, že Izrael nemá žádné vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků je jako říci, že Čína nemá žádnou vazbu na Velkou čínskou zeď a Egypt nemá žádnou vazbu na pyramidy." (Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, 13. 10. 2016.)

středa 5. října 2016

MÍR V IZRAELI: Voda severu

Ve čtvrtek 13. října 2016 v 17:00 budu držet další besedu o Izraeli. A to v pobočce městské knihovny v Praze na Lužinách (stanice metra B, OC Lužiny, 3. patro).
Zatím jsem navštívil Izrael čtyřikrát. Své postřehy z prvních tří cest jsem vydal jako „fejetonový cestopis“ Mír v Izraeli.
Beseda bude doplněna promítáním fotografií (ať už publikovaných, nebo i těch, které se do knihy nevešly), zážitky ze čtvrté cesty, autorským čtením i případnou autogramiádou. (Titul bude na místě k dispozici.) Přednáška bude pojednávat o pramenné oblasti biblické řeky Jordán. O místech, která Izrael brání už přes 3000 let.
Tato přednáška je první částí cyklu. Další se plánují na každý druhý čtvrtek v měsíci.
(Vstup volný.)
Akce na stránkách Městské knihovny v Praze: https://www.mlp.cz/cz/akce/e18571-voda-severu/



úterý 4. října 2016

Vodopády a jiné pády

(Izrael na vlastní kůži)

Plni vodních a archeologických zážitků se vracíme po devětadevadesátce směrem na Kirjat Šmonu. Pouhý kilometr od parkoviště v Banias odbočujeme vlevo k vesničce Snir a parkovišti nad vodopády Banias, kam dorazíme po dalším kilometříku. (Pozor! Pastviny vpravo od silničky jsou odminovány, pastviny vlevo od silničky zůstaly zaminovány syrskými minami. Které tak chrání neautorizovaný průnik k rokli, jíž bystře plyne říčka Banias.) Toto území se po válce za nezávislost ocitlo v území nikoho. Od roku 1949 až do Šestidenní války v roce 1967 leželo uvnitř linií zastavení palby mezi Sýrií a Izraelem. Ona vesnička se jmenuje Snir nejspíše proto, že říčka Snir je jedním ze tří zdrojů řeky Jordán. Tak tedy obec Snir leží nad říčkou Banias, avšak k říčce Snir musíte jet po silnici č. 99 ještě 8 kilometrů, přičemž přejedete další zdrojnici Jordánu, jíž je řeka Dan. Aktivisté z levicové mládežnické organizace Ha-Šomer ha-ca'ir, kteří zde v roce 1968, téměř v závěsu za jednotkami IDF postavili kibuc, nebyli nejspíš kovaní v místopisu. Anebo snad hodlali zajistit, aby všechny tři zdrojnice Jordánu (Snir alespoň jménem), ležely na území Izraele? Bůh ví.

pátek 30. září 2016

Barcelonské střepy 3: Parky


Barcelona má svou citadelu. V něčem se podobá jisté jihočeské řece. Jak povídá Svěrák svému svěřenci Koljovi: Máme tady v  Československu takovou řeku Vydru, ve které ale žádné vydry nežijí. A Kolja chápe: Rýby kapút. Výdry kapút. Tak v  Barceloně je zase Citadela, kde ale žádná citadela není. Avšak bývala zde citadela, kterou roku 1715, rok po onomu osudovém "Dni", ve kterém byli katalánští hrdinové poraženi, nechal postavit svorně nenáviděný španělský král Filip V. Měla krotit vzpurné Katalánce a sloužila rovněž jako žalář národa. Národu ležela dlouho v  žaludku, už od roku 1886 se ji snažil zbourat, až ji pod průhlednou záminkou pořádání Světové výstavy 1888 zboural. Pro jistotu už s desetiletým předstihem, tedy roku 1878 (významné to datum). Na místě citadely pak vznikl park. Parc de la Ciutadella. A park je to náramně veliký, neb ona citadela byla rovněž náramně veliká.

úterý 27. září 2016

Panovy prameny


(Izrael na vlastní kůži)

Prameny Chermonu aneb Banias jsou už pátou přírodněkulturní izraelskou rezervací, kde nemusíme platit vstupné. Patří totiž do seznamu na zelené kartě, kterou jsme si koupili před dávnými časy, vlastně teprve před šesti dny v Megiddu. Zakoupili jsme si tam variantu s šesti návštěvami, teď budeme absolvovat pátou. Jsme na místě, kde pramení další zdrojnice Jordánu. Na svatém místě už od pohanských dob. Jak o tom svědčí samotný název lokality.

pátek 23. září 2016

Barcelonské střepy: Kostely

V Barceloně je mnoho kostelů. Napsal jsem o dvou z nich minule, ale kdo si myslí, že tím se kostelní historie města odbyla, jest na omylu. Barcelona má asi stovku kostelů, ne do všech jsme se podívali. Asi nejstarší z těchto sakrálních staveb, kterou jsme s přítelkyní Janou navštívili, byl románský kostel a klášter Sant Pau del Camp ve čtvrti Raval.

středa 21. září 2016

Zurčící Zahrada Eden


(Izrael na vlastní kůži)

Od akropole hradu Dan se vracíme k vchodu do rezervace Tel Dan. Nikoli stejnou cestou, ale podle žluté šipky, jež nás má dovést k pramenům říčky Dan. Zdálo by se, že je tu docela předanováno, ale nic z toho není teď vidět. Vše, tisícileté zříceniny, desetileté zákopy i věčně proudící voda je na této stezce pokryto zelenou džunglí fíkovníků. Inu, vždyť směřujeme do rajské zahrady! Abychom se tam dostali, musíme na nejbližší křižovatce odbočit doleva. Podle plánku, který jsme dostali u vchodu, se připravuju na delší strmý sestup, něco jako ze Smetanovy vyhlídky na Ztracenku dolů k hladině Štěchovické přehrady u Kleteckého vodopádu. Ale ne, tahle cestička je jen asi sto metrů krátká a sejdeme jen deset metrů. A už je tu v zeleném přítmí ona odbočka.

pátek 16. září 2016

Barcelonské střepy

Barcelona je město s jedním a půl milionem obyvatel a pěti a půl miliony turistů. Šli jsme v jedné z úzkých uliček starého města s přítelkyní Janou proti takovému proudu turistů, až to vypadalo, že je tam pěší jednosměrka. Ohlédl jsem se - a další jednosměrka šla naším směrem.´

úterý 6. září 2016

Na hradbách Tel Danu


(Izrael na vlastní kůži)

Jdeme od osvěžujícího brouzdaliště zpátky po světlehnědé (žluté?) šipce po "Ancient Dan trail". Tunelem ve schnoucím přerostlém papyru se zase dostáváme ke schodům, které sestupují od pistáciové vyhlídky. Směřujeme však přízemím rezervace neochvějně dále k Izraelitské bráně. Také ke Kanaánské bráně. Případně tady někde bude i brána z doby železné. Doba železná zde nastala někdy ve 12. století př. n. l. kdežto v zaostalé střední Evropě až o 400 let později. No, ona zde nejspíše byla také nějaká brána či vstup do osady pozdní doby kamenné, poněvadž tady, u pramenů vod, stálo lidské sídlo už před šesti a půl tisíci lety. Později bylo toto místo na tisíc let opuštěno. Protože se však zde nacházela křižovatka důležitých cest mezi Damaškem, Egyptem a Anatolií, postavili tu Kanaánci opevněné město, někdy před 4 tisíci lety, a nazvali ho Lajiš či Lešem (dle jistého Jozueho). Město prosperovalo až do té doby, než bylo na konci 13. století př. n. l.dobyto izraelitským kmenem Dan. Takže nové město, jež zde za prastarými zdmi povstalo asi před třemi tisíci třemi sty lety, bylo pojmenováno Dan, a bylo to nejsevernější místo Izraelského království.

pátek 2. září 2016

Pistáciová hora a rybník Wading


(Tel Dan na vlastní kůži)

Jedeme na sever po zelené "Regional Road" číslo 918. Placatým Chulským údolím míříme k prvnímu hlavnímu cíly své cesty, k Tel Dan. Bude to jednoduché, tahle silnice nás vyvede na červenou devětadevadesátku, tam zabočíme k východu, a za chvilku tam už jsme. Znovu přejíždíme Jordán, tentokrát ze západu na východ, a opět se srovnáváme k severu. Tok Jordánu mizí za lány bažin, vpravo se zvedají stráňky nejnižšího patra Golanských výšin. Za kibucem Lehavot ha-Bašan se silnice stáčí vlevo. A my jedeme po ní, vlevo rovně, ačkoliv jsme měli, abychom jeli skutečně rovně po devět set osmnáctce, odbočit vpravo. Přejeli jsme. Přejel jsem , no, protože řídím. Ale třeba jsem nepřejel, a cesta se zase stočí k severu? Přejíždíme jakousi strouhu (Jordán, což nevím), a skutečně, silnice se stáčí zase k severu, ale ne dost. V aleji blahovičníků zastavuji na úzké krajnici. Poprvé a snad naposled během našeho cestování po Izraeli vytahuji busolu. Střelka ukazuje, že míříme přímo k severu. Sláva, nezabloudili jsme! Nemusíme se otáčet, což by ta této poměrně úzké a poměrně živé komunikaci nebylo jednoduché.

středa 31. srpna 2016

Poklidná vyhlídka


(Golany na vlastní kůži)

Sjíždíme z úbočí Golan po klikaté jednadevadesátce k Jordánu. Cik vpravo, cak vlevo, a před dalším cikem je odbočka vpravo na parkoviště. Informační tabule nás vítá na Gadot Lookout. Jsme 150 výškových metrů nad Jordánem. Samotná říčka odtud vidět není, jen údolí, které se vlevo zavrtává do spádu ke Kineretu. Zde na jaře, když hodně prší, bouří neviditelné peřeje, na jejichž splutí na raftech lákají místní cestovky. Vpravo se rozkládá ploché a žírné údolí Chule. Nad ním se na západním obzoru od jihu k severu klene hradba pohoří Naftali – libanonská hranice. Přímo před námi se v hájku listnatých stromů skrývá osada Gadot. A když píšu, že skrývá, znamená to, že není vidět. Což mělo svůj důvod. Vyhlídka je totiž umístěna na místě, kde kdysi stávala celnice. Pocaď to bývala Francie, a vocaď Británie.

čtvrtek 25. srpna 2016

Překročit Jordán


(Golany na vlastní kůži)

Kontinentální snídaně má jenom tu výhodu, že se na ni musí vstát včas. Aby byl člověk u stolu nejpozději v půl desáté, když se v deset končí. Když se vstane včas, pak stihneme navštívíti více pamětihodností. A tak jsme vstali včas, už v půl osmé, nastavil jsem si na to na svém hloupém telefonu budíka. A to bylo dobře, protože jsem spal tvrdě. Už jsem si zvykl na další nedostatek místního hotelu G, a totiž, že bydlíme ve druhém patře. Na úrovni protější střechy, na které nepřetržitě vrní  baterie soukromých klimatizací. (Janince to nevadilo od začátku.) Nad tou střechou se zvedá nádherný pohled k horám, vlastně k odhalenému podvodnímu svahu. Tento svah končí až někde na kótě nula, a je postupně zastavován sídlišti s těsně k sobě přitištěnými domisky. Každý byt má terasu, a na každou terasu už svítí Slunce, vykouknuvší za protějšími golanskými srázy, zatímco svah pod sídlištěm je ještě ve stínu. Anebo je to stín mraku? Po modré obloze totiž bílé obláčky běží, mezi nimi přímo na západě ukazuje Měsíc svou téměř poslední čtvrtinu.

středa 24. srpna 2016

Mír tiberiadského večera


(Kdy je méně více)

Sjíždíme z Golan na jihovýchod ke Kineretu po silnici č. 87. Pěkně to odsejpá, následujících patnáct kilometrů padáme ze sedmisetmerového převýšení. Silnice je vcelku rovná, přehledná, vozovka taky patří k tomu lepšímu z povrchů, po nichž jsme dneska jeli. Klesání není extrémní, stabilně kolem 5 procent, ale trvalé. A dlouhé. Brzdím motorem a rychlost držím kolem 85 km/hod. Projíždíme kolem odbočky na Kacrin i s jeho "továrnou na víno". Před deseti lety jsem psal, že zdejší bezlesý horizont a zelené svahy, zbrázděné roklemi, připomínají ženě Ivaně kalifornské kopce. A skutečně, totéž si říkal jeden dobrovolník z Kalifornie, který tu pracoval začátkem osmdesátých let minulého století. Jako vinohradník rozpoznal, že tu jsou výborné podmínky pro pěstování vína. Jižní svahy, zem vulkanického původu, provzdušněná, v zimě tu občas sněží i mrzne, vláhy je dostatek. Sto let po tom, co baron Edmond de Rotschild začal pěstovat vinnou révu na svazích pohoří Karmel, v roce 1982, byly založeny vinohrady i na Golanech. Od té doby získávají místní vína značek Yarden, Golan či Gamla ceny na světových výstavách. Zejména červené suché víno je výtečné, jak můžeme potvrdit. Po deseti letech mohu potvrdit i to, že Izraelci se rovněž naučili dělat i skvělé bílé víno!

pátek 19. srpna 2016

Blízký vodopád


(Golany na vlastní kůži)

Úspěšně jsme vyklouzli z přírodní rezervace / národního parku Gamla, kde jsme toho spoustu prosmejčili. Sice smejčili, leč neprosmějčili zcela. Kreslená mapka, vydaná nám u vchodu, nabízí totiž ještě vyhlídkovou cestu "Daliyot Path", vinoucí se nad hranou fotogenického jižního údolí Daliyot. Kdybychom měli ještě čtvrthodinku času, mohli jsme po ní zaskočit k další vyhlídce na starověkou Gamlu. Z jiného úhlu bychom tak mohli obdivovat pohled na izraelské město, které se bránilo útočníkům do posledního dechu. Na tomto místě je symbolicky umístěn památník novodobých obránců Izraele. Bronzová tabulka na neopracovaném kameni sděluje, že je věnován obětem teroru a padlým vojákům.

středa 17. srpna 2016

Vzdálený vodopád

(Golany na vlastní kůži)

Máme hodinu a čtvrt, abychom na přehledné rovince náhorní planiny urazili dva kilometry, pokochali se vzdáleným vodopádem Gamly, a pak se zase dva kilometry vrátili. Jsme sice uondaní z předcházejícího zdolávání  schodů Gamly, ale ne zase natolik, abychom se stali neekologickým krmivem pro místní supy bělohlavé, kteří plachtí ve výšce nad námi v téměř nefotografovatelných sférách.

úterý 9. srpna 2016

Na schodech Gamly


(Golany na vlastní kůži)

Vstupní areál národního parku Gamla, včetně parkoviště a záchodků, se nachází na náhorní planině ve výši asi 400 metrů nad mořem. Zde jsou i rozvaliny původně byzantské vesnice Deir Qeruh. Z hran planiny je dobrý výhled do obou údolí, do severní Gamly a na jižní Daliyot, které ho ohraničují do tvaru trojúhelníku. Z jeho západní strany pak vybíhá nižší výběžek, jakýsi mys, na němž bylo postaveno antické město Gamla. Celý areál tak tvoří jakési písmeno Ypsilon. Pláň se mírně sklání k západu, takže vyhlídka na nožičku Ypsilonu, tedy gamelskou pevnost, leží na kótě 362 m. Odtud schází 300 metrů dlouhá starověká cesta do sedla před pevností na úroveň 280 m n. m. Mapy.cz spočítaly, že když se jde z kopce, tak by tahle cesta měla trvat jen čtyři minuty. Jenže na tuto informaci se nelze vůbec spoléhat. "Ancient path" v tomto případě neznačí žádnou "cestu", jako spíše stezku, která povětšinou vede po kamenitých schodech. A ty schody jsou dvojího typu.

čtvrtek 4. srpna 2016

Gamla shora


(Golany na vlastní kůži)

Odrážíme od vyhlídky na Betsaidu a jedeme deset kilásků na západ až na téčkovou křižovatku, kde lichá silnice č. 869 končí. Odbočujeme vlevo k severu na sudou osmsetosmičku. Krásná rovná silnice překonávající na náhorní planině jen mírné úvaly, svádí ke šlápnutí na plyn, avšak já jsem poctivý řidič a jedu teď s devadesátkou na tachometru, maximálně 95 (což by mělo být reálných devadesát). Vím, že izraelští dopraváci hlídají vpodstatě jen rychlost. Automobilové nehody totiž připraví v Izraeli o život více lidí než teroristické útoky. Proto jsou místní policajti na vyšší překročení rychlosti dosti hákliví. Řídím a nechci platit pokutu a dělat ostudu.

středa 3. srpna 2016

Nečekaná vyhlídka


(Golany na vlastní kůži)

Vyrážíme z přeplněného olbřímího a kalužnatého parkoviště poblíž hotelu G Tiberias směrem na Gamlu. Gamla leží na sever od Tiberias, ale my jedeme nejdříve na jih. Včera večer jsem věnoval dost času problému, jak se dostat na ždaný směr silnice č. 90, a nechtělo se mi bloudit v jednosměrkách, kudy mne nejkratším směrem hnal navigátor v gůglích mapách. Měl jsem řídit, takže jsem nemohl navigovat. (Janinka je vybavena obvyklým dámským dezorientačním smyslem, a ví to o sobě; říkává, že má občas "náměstí obráceně" – netýká se vnitřku obchodních komplexů! Já si zase neumím zapnout košili, aby mi jeden knoflík nescházel, a zároveň nepřebýval…) Takže jsem si zvolil tu variantu, podle které je centrum Tiberias obřím kruhovým objezdem. Nejdříve jsem na dohled od poznávacího dělíčka zabočil vpravo. Načež jsme se trmáceli jednosměrnou ulicí ha-Galil po jedné větvi devadesátky až k jižním hradbám staré Tiberiady, kde jsem vykroužil oblouček zpět na druhou jednosměrnou větev devadesátky, kterou zde tvoří ulice ha-Banim.

pátek 29. července 2016

Kontinentální snídaně


(Tiberias na vlastní kůži)

G Hotel Tiberias stál na správném místě, byl za přijatelnou cenu a v pokoji bylo dost místa na to, aby si člověk mohl rozložit kufry a nemusel hned všechno vybalovat. Dokonce koupelna se skvěla bílými kachlíky – oproti módě, jakou jsem zažil před dvěma léty v Jeruzalému i v Londýně. Tam byly koupelny šedé či černé. Neodvažuji se pomyslet proč, ale byla v nich prostě tma. V géčkové koupelně bylo jasno, člověka jen trochu znervózňovali vrkající holubi ve světlíku přímo za zrcadlem…

středa 27. července 2016

Evropští lumíci


Lumík norský
Před necelými dvěma týdny jsem napsal článeček o tom, jak jsme s přítelkyní Janou prožívali letošní velikonoční neděli v Tiberias. Byl to ten čtvrtek, co řidič nákladního auta na pláži v Nice vjel do davu oslavujících a zabil 84 lidí a desítky dalších těžce zranil. Musel jsem se o tom zmínit i v článku o Izraeli (právě v článku o Izraeli), ale napsal jsem přitom jednu nepřesnost. Podle prvních zpráv byl onen masový vrah "Francouz tuniského původu". Ale ne, byl to Tunisan. A: "U místní policie měl záznamy, všechny ale byly vedeny kvůli drobné kriminalitě."