Eliášova jeskyně, ta pravá

(Izrael na vlastní kůži)

Od Bahájských zahrad se vezeme k Eliášově jeskyni. K jedné z mnoha, ale tahle je prý ta pravá. Pravil jsem "vezeme se", avšak vezu se než já. Jana řídí, paní Hana naviguje, a já se jen koukám z okýnka. Ani nefotím, canonek jsem zapomněl u nabíječky, a svůj mobil mám toliko na telefonování. (Takže obrázky budou především z Janina chytrouše.) Tentokrát jsme na vyhlédnuté místo pod karmelským nosem přijeli přesně, jen s tím drobným problémem, že parkovišťátko v našem směru je zcela zaplněno. Přiměju Janu, aby na blízké křižovatce, nazvané  "Allenby interchange", otočila zpátky, i když je to na světlech.

Jaktože to jde? Protože zde není vyznačen zákaz otáčení. Aha, jaktože to jde, když výraz "interchange" znamená "mimoúrovňové křížení"? No, pod námi vede nějaká silnice, pod námi vede železnice, ale tady nahoře je v rámci zmatení turistického řidiče ještě křížení úrovňové. Když se pak na onu křižovatku koukáme trochu výše ze svahu, uvědomujeme si, že by tento pohled mohl sloužit jako obrázek do dětské encyklopedie, oddíl "Doprava": Auta a autobusy jedou nahoře, jedou i pod křížením. A na té nižší úrovně ještě právě projel vlak. Na moři v pozadí plují lodě. A aby to bylo dokonalé, tak nad tím vším ještě proplouvá spřažená trojice kulových kabinek lanovky. Ponorka za křižovatkou není dopravní, jde jen o exponát Muzea tajné imigrace a námořnictva, chceme se tam podívat zítra. Super křížení, které tvoří jakousi  bradavici na karmelském nose…

Kuličky lanovky šplhají až na kořen onoho nosu, kde se nachází karmelitánský klášter Stella Maris. V jeho útrobách se ukrývá také Eliášova jeskyně, ale je to jiná jeskyně než ta, ke které nás vede paní Hana delší a příjemnější klikatou stezkou. Onu vyhlášenou a dnes klášterní jeskyni si roku 1185 oblíbil křižák Bertold z Kalábrie, který se do ní nastěhoval. Bertold opustil křižáctví, dal se na poustevničení – a tak se stal prvním karmelitánem. Před deseti lety jsem o tom psal:

"»Přesně tady« se uhnízdil nábožný Bertold. Eliáš? Ten měl k dispozici spoustu jiných možných jeskyní. Což neznamená, že je nemusel střídat. A taky tady mohl někdy i bydlet."

Mohl, nemusel. Protože Bertold měl oproti Eliášovi zpoždění dva tisíce a třicet pět let. A židovská tradice klade umístění oné jeskyně o hodně níže po svahu, na místo, jež se zove "Duté místo". Protože se jedná o svaté místo, je, jak jinak, přikryto typickou hranatou budovou s plochou střechou a loubím s lomenými oblouky. Vystoupáme po schodech pod obloukem, který nese schodišťátko. Na historické kamenné stěně je tu zavěšena umarkatová deska, na níž se nabízí drobné občerstvení ve formě sladkého pečiva. Ano, Hamanovy uši jsou tu taky. Purim byl sice už včera, ale to neznamená, že by se ty uši nemohly jíst celý rok. No a je tu taky kelímek, kam se odkládají drobné mince. Zapravíme jakési symbolické vstupné a vstupujeme do vlastní jeskyně. Jana s Hanou vlevo, já vpravo. Inu – jsme vlastně v synagoze.

(Foto z Muchraky 2014)

Jeskyně je částečně umělá, jak o tom svědčí její kolmé stěny, vytesané do skály. Přírodní výklenek, kde asi tak mohl přebývat Eliáš, když ve vyhnanství před hněvem zlostné královny Jezabel (která dost vorala se svých chotěm králem Achabem) čekal na krkavce, až mu přinesou maso a chléb, je ukryt za jakousi oponkou. Nevím, kde se nachízí onen potok Karit, ze kterého si bral vodu. Když potok vyschl, musel jít dle Božích pokynů k jisté vdově, aby se ho ujala. Onen proslulý souboj se 450 kněžími boha Baala probíhal nejspíš na Muchrace, jak jsem popsal před dvěma lety). Existuje i verze, že onen souboj proběhl poblíž této jeskyně. Eliáš totiž svým protivníkům po svém vítězství pozutínal hlavy u potoka Kidron, a ten potok se právě v Haifě vlévá do moře. No jo, ale utíkající Baalovce nechytili u moře, ale u potoka. A ústí Kidronu je odsud vzdáleno asi 6 km, kdežto pod Muchrakou teče údolím Jizreel, a je to asi jen kilometr a půl ze svahu dolů.

Eliáš byl velký prorok, dovedl oživit mrtvého synka oné vdovy, zázračně zvítězil nad ďábelským bohem, vrátil Izraeli déšť, který Bůh Izraelitům pro jejich neznabožství odpíral, a dokonce vystoupal v ohnivém voze až do nebes. Mohl pobývat právě v tomhle dutém místě, anebo snad v jiné z jeskyní, možná i té Bertoldově. Ale tady z mokrých stěn vyzařuje jakési fluidum, či jak to nazvat. Shodli jsme se na tom později i s Janou. Poprvé jsme pocit "tady to je" zaznamenali v Izraeli nejspíše, když jsme stáli na dva tisíce let starém akvaduktu v Cesareji. Tady jsme ho pocítili také. Něco v téhle jeskyni je. Když ne duch proroka Eliáše, pak ozvěna modlících se generací určitě.

A je to tu takové domácké, snad i díky těm sladkostem. A díky tomu, že sem chodí hlavně místní lidé. Žádné návaly se nekonají. Klasických zahraničních turistů je tu pomálu. Mám pocit, že tohle místo je před nimi skryto stejně dobře, jako bylo skryto před Achabem a Jezabel…

Prostor před oponkou nehodlám zabírat zbožným židům, kteří se tu věnují modlitbám. Sedám si raději na lavice u skalní zdi. (Tady je to taky.) V mezerách mezi geologickými vrstvami lze i zde spatřit papírky s přáníčky, jak to znám od Západní zdi v Jeruzalémě.  Své přáníčko (vlastně velké přání) na papír nepíšu, jenom v duchu o něco poprosím.

Scházíme pak po schodech zpátky k autu. Janinka ho zaparkovala na jednom z volných míst pro invalidy. Jak pravidelní čtenáři těchto zápisků asi vědí, je moje neregistrovaná partnerka postižena rakovinou. (Do Izraele jsme se podívali v oknu mezi dvěma chemoterapiemi.) Jakási obdoba leukémie jí žere kosti a bere krev. Z toho důvodu je i v invalidním důchodu. Přesto na svou téměř rodnou Bulovku dochází jednou týdně alespoň na miniaturní úvazek, aby zde shlédla a vyhodnotila EEG neurologických pacientů. Takže má příslušnou legitimaci (v češtině) a také je držitelkou příslušné cedulky s mezinárodním znakem pro invalidy. Několikrát jsme tu "mrzáčkovskou" cedulku použili, když jsme potřebovali zaparkovat. Je to strašně výhodné ji mít. Ale přesto jsme Eliáše prosili, aby ji Jana nepotřebovala...

Je čas rozloučit se s paní Hanou. Má ještě nějaké chození po městě, také potřebuje navštívit před šabatem trh, samozřejmě; zpátky se vrátí autobusem. Myšlenka, že ji odvezeme domů, kde si vyzvednu zapomenutý foťák, padá. Krom toho nevím přesně, jak se od Mayerových dostat na modrou "motorway" č. 22, která nás nasměruje na sever k libanonským hranicím. Kdežto odtud mám naši příští cestu nalajnovanou na mapě Haify (na té darované, s hebrejskými popisky). Ještě jednou tedy paní Haně děkujeme za – když ne snad tělesně, pak duševně určitě – ozdravný zážitek, a vyjíždíme vzhůru na sever. K jiným a jinak zázračným jeskyním Roš haNikra.

Ale o tom až příště.

Prožito v Izraeli na Velký pátek 25. března 2016, zapsáno v Praze na Lužinách ve středu 25. května 2016

(Ponorka pod Allenby interchange, foto ze zítřka)

Aktuální poznámka: Výraz "interchange" značí i vzájemnou výměnu nápadů. Minulou neděli, tedy 22. května, v Jeruzalémě taková výměna proběhla. Přesněji už čtvrtá mezivládní konzultace mezi vládami ČR a Státu Izrael. Konzultací se krom premiéra Bohuslava Sobotky účastnilo i dalších sedm ministrů české vlády. Zaznamenávám zde alespoň několik oblastí, kde bychom se mohli poučit: Zejména jde o zvládání sucha, boj s kybernetickým a jiným terorismem a používání konopí k léčebným účelům. K tomu bezpečí zmíním radu jednoho vysloužilého izraelského generála, jak jsem si ji přečetl někdy kolem toho Velkého pátku ještě v Izraeli:

"Dávejte peníze do bezpečnosti, do armády. A to hlavně do lidí! A ti lidé musí být vidět v ulicích!"
Podotknu ještě, že Izrael vydává na obranu a bezpečnost 9 % svého národního důchodu. Musí, aby si zajistil svou existenci. Kdežto evropské státy nemusí. Anebo to spíš ještě netuší, že by měly muset…

(O Haifě a Eliášovi viz i deset let starý zápis Mír v Haifě.
O Eliášově souboji s knězi boha Baala na Muchrace viz dva roky starý zápis Mír oblaků)
*

Minulé díly vyprávění o letošní cestě do Izraele viz na blogu Šamanovo doupě, záložka Izrael.
Cestopis Mír v Izraeli z Šamanových předcházejících tří cest po Izraeli seženete u knihkupců, na besedách s autogramem přímo od autora, anebo u vydavatele.

Fotogalerie z minulých návštěv Izraele: mir-v-izraeli.blogspot.cz