Kapry k vánočnímu hodování jsme si pořídili jako vždy až 23. prosince,
ale tentokrát je poprvé kupoval synek Honza. Čtyři dvoukilové, takoví
jsou nejlepší. Žena Ivana vyrobila rozpis prací a přimagnetovala ho na
dveře ledničky, takže každý věděl, co je jeho povinností. Protože
pracující tatínek dorazil domů až po sedmé, neměl toho tolik. Den před
Štědrým dnem jsem vykonal zasazení stromku, krásného smrčku, do
stojánku, zeleného, trojnohého, s vysokým okružím, aby se mohl stromeček
napít. Odnesl do koupelny a osprchoval studenou vodou ve vaně. Donutil
jsem ho vyslechnout několik sprostých slov.
Totiž, když jsem po jedenácté v noci po vyčištění odpadu v koupelnovém
umyvadle usazoval sifon na jeho místo, podařilo se mi ulomit ho. Čímž
bylo zneprovozněno umyvadlo v koupelně i na sousedním záchodě, ve vaně
si okapával stromeček. A tak jsem na Štědrý den přece jen šel do
sídlištního centra na Lužiny zakoupit nový sifon v ceně 105 Kč. (Měli a
není to kupodivu.) Ten jsem už nezlomil. Ještě jsem zajel naší nákladní
Felicií celých 500 metrů do nového Makra za Jeremiášovou ulicí nakoupit
dobrých vod (pro ženu), pomerančových džusů (pro děti) a basu
krušovických desítek (pro sebe). Stejně jako vloni jsem konečně odvezl
letní skládací lehátko z lodžie do sklepa, ten je ale plnej. Pokusili se
ho přednedávnem vykrást, už ho měli otevřený, ale pohled na změť
zbytečností zloděje poňoukl, aby raději ukradli kolo ze sousedního
sklepa, než by se k těm našim prodírali starými pádly, pytlem se senem
po dva roky mrtvém morčeti, běžkami se dřevěnou skluznicí a podobnými
relikviemi. Stačilo koupit nový zámek.
Obědvali jsme čočku a kdo chtěl, dorazil se vánočkou. Dcerka Terka
smažila obalované kapří řízky, synek Honza strojil stromek a stavěl
betlém. Vždycky si v něm vytvoří několik příběhů. Letos Šílený mnich
(Honzův papírový oblíbenec) vede hada, průvod složený z dalších
koledníků, do šílené spirály. Tři králové přinesli čokoládové soudky,
jinak ozdoby na stromeček. V poměru k jejich velikosti nabyly čokoládové
dary olbřímích rozměrů. Pak jsme hledali ďábla, je též přítomen. Totiž
ležící anděl, jež se má vznášet nad chlévem a pět latinská díkuvzdání.
Připevňujeme jej na stromeček a vždy nám spadne. Tak ho letos Honza
nechal rovnou ležet, (s)padlého anděla. Ale kominík mu už nese žebřík,
aby se opět mohl vyšplhat na stromeček.
V klidu a pohodě jsme se dopracovali až do osmé hodiny večerní, kdy jsme
usedli kolem slavnostně prostřeného kruhového stolu. Ještě jsem na
talířek položil dva krajíčky chleba, krájeného, z mrazničky, alespoň
ten. Zasejc na to všichni zapomněli a příští rok by nám chlebíček mohl
scházet. A co kdyby někomu zaskočila kůstka, co by si bez zajedení
chlebem počal, no? (Prý psali v novinách že teď se zabodlá kůstka nemá
chlebem zajídat, ale co se má, to tedy nevím.) Seděli jsme u stolu
trochu déle než obvykle. Vychutnával jsem si to. Oběma našim dětem je už
přes dvacet, kdo ví, u kterého stolu budou sedět napřesrok. Ale to bude
i trochu náš stůl, když tam budou sedět naše děti. A později i jejich
děti...
Všichni snesli svoje dárečky na dřevěnou "pec", na které máme stromeček i
s betlémem, a pak šli dozadu z okna vyhlížet Jéžiška. Rozžehl jsem
elektrická světýlka, zapálil pět prskavek a všechny sezval mosazným
zvonečkem, který před dávnými časy nosila na krku koza babičky
Hejtmánkový. Zapěli jsme koledy a Ivana začala rozdělovat dárky. Byly
hezké, mnohé i užitečné. K těm hezkým: Honza dostal svou obvyklou horu
knih a cédéčko z jedničky Hvězdných válek, Terka krom knih i
opravdického plnicího Parkera, já Hvězdářskou ročenku a kapesní aztécký
kalendář. No ale nejhezčí dárek asi dostala Ivana od Terky: Po více než
roce se dcerce podařilo dosochat z lipového špalku půlmetrovou sošku
kouzelníka se zdviženýma rukama a kápí na hlavě. Štědrovečerní idylu
letos poprvé neznesvěcovalo mytí hory nádobí, jen se muselo naskládat do
myčky.
A jsou Vánoce. Kdo má hlad, jde na lodžii, nabere si z prádelňáku
bramborového salátu, z jednoho ze dvou pekáčů vybere slibný kus
obalované ryby, tu si strčí do mikrovlnky a Dobrou chuť! Nebo si může
nabrat rybí polévky z dalšího velehrnce. Když už má dost cukroví.
Děti si čtou, Ivana spí u puštěné televize (z Grozného hlásí Štětina
těžké ztráty ruských útočníků), já píšu do pentíčka. Těšil jsem se, jak
ještě popíšu božohodový výlet do Prokopáče. Jenže venku je dnes hnusně.
Fouká silný vítr. Padá ledovatka. Terka má 38 stupňů, zobe Paralen a
zapíjí léčivým čajem. Nikam jsme nešli.
Na křižovatce, kam máme výhled, zase řinčela rozbitá autoskla. Tentokrát
se nehoda obešla bez zraněných. Pokud byli, tak jen lehce. Žádné
sanitky nepřijely, jen policajti.
To před týdnem panovalo na naší náhorní plošině nad Prahou krásné zimní
počasí. S Ivanou jsme o Zlaté neděli, ostatně jako po většinu nedělí,
procházeli Prokopákem, na jehož prohlubeň se díváme z okna sídlištního
bytu v pátém patře. Vraceli jsme se tím oblíbeným borovicovým hájkem
Barta a Astona. Slunce zapadalo za mraky nad ořešským kostelíkem. Jeho
zlaté světlo zčervenalo. Opřeli jsme se o kmeny borovic černých se
stříbrně vyšisovanou kůrou a dívali se k západu. Větve z olivově
zelenými jehlicemi nad námi dělaly baldachýn, který se v klidném vzduchu
ani nepohnul. Bílé centimetry sněhové pokrývky zdůrazňovaly čerň hlíny
zoraného pole, nad kterým se třepotala hladová poštolka. Trocha sněhu
ležela všude na krajině, jen v borovém hájku svítila rezavá zem s
napadaným rezavým jehličím. Zpod povrchu se tu klubou oblé šedavé kameny
s kulovou odlučností , ztuhlá láva dávné podmořské sopky.
Za Prokopáčem a poli šuměl ruch Jižní cesty. Rezavé Slunce konečně
zalezlo, bílošedé mraky na východě začaly zastírat nafouklý balón
obzvlášť velikého Měsíce spěchajícího do úplňku. Rezavá hlína zčernala,
nazlátlý sníh zbělal. Z údolí začala stoupat mrazivá mlha, vydali jsme
se dál. Bylo už značně vlezlo. Sice nefoukal vítr, ale už mne nehřála
přenádherná šála, o které jsem tu loni psal: "Tu už nesmím ztratit!"
Ztratil jsem ji. No a vidíte, letos na Štědrý den ležela pro mne pod
stromečkem zářivě nová.
Kdyby se všechny ztráty daly tak lehce nahradit!
Psáno na Lužinách na Boží hod vánoční IMM AD
|
Žádné komentáře:
Okomentovat