pondělí 25. června 2012

Národ a jeho morální svědomí


Anna Šochová
 30. a 31. května 2012 proběhla v Malém sále Ústřední knihovny v Praze na Mariánském náměstí konference organizovaná Obcí spisovatelů a Městskou knihovnou v Praze. Tématem bylo kolaborace a vlastenectví v českém kulturním prostředí za protektorátu. Před časem jsem psal o prvním dni konference, dnes shrnu den druhý. Program začal opět v devět hodin, a tentokrát se mi podařilo dorazit téměř včas. Ale zase jsem si zapomněl doma foťáček v nabíječce, takže jsem si musel půjčovat obrázky i z jiných zdrojů.


Nejdříve vyprávěla spisovatelka Anna Šochová o dospívání v čase okupace. I velká historie se skládá z malých drobných příběhů, jako byly ty prožité jednou "normální českou rodinou". Kdy proroctví Libušino, přednesené školačkou na vánoční besídce, dostalo nechtěný a nečekaný účinek národního vzdoru. Kdy se obyvatelstvo samozásobovalo různým zůsobem, i rybolovem na Vltavě. Kde nejčastějším úlovkem byli hrouzci čili čudly anobrž grundle. V té době měl strýček holič jakožto privátního zákazníka jistého ředitele hudební školy, skladatele Jaroslava Křičku, nepraktického člověka, který umíral hlady. Strýček ho pak začal zásobovat a pan skladatel mu za to posléze věnoval polku. I v té době však byly k mání pomeranče. Měli je tedy Němci a pak jejich kurvy. A nacházely se i v balících na frontu, které na poště vykrádala Selma, jedna z dcer rodiny. Aby je pak nosila svému snoubenci medikovi někam na Kladensko do pracovního lágru. Medik si ji pak po válce nevzal – podle jeho maminky nebyla Selma dobrá partie. Jednak byla chudá a jednak měla špatnou pověst kurvy s pomeranči… Za Květnové revoluce strávila Selma tři dny a noci v zasypaném bunkru u Hlavního nádraží společně s německými ženami a dětmi. Její dvanáctiletá sestra Boženka se svou přítelkyní si zatím udělaly zářezy do pomyslné pažby: Zatímco rodiče odešli bojovat za vlast na podbabskou barikádu, hrály si holky na balkoně. A odtamtud viděly dva ozbrojené německé vojáky, skrývající se v záloze v cihelně v místě pozdějšího hotelu Internacional. A když šli kolem hoši z Revolučních brigád, zakřičely dívky na ně, hoši hodili granáty, a bylo vymalováno…

Radek Žitný (mobilem A. Šochové)
Poté držel spisovatel Radek Žitný přednášku  "Protektorátní rozhlasový skeč ". Tyto skeče "satiricky a vtipně zesměšňovaly emigrantskou vládu", na čemž se podíleli mnozí naši "přední populární humoristé", např. Jára Kohout, Ferenc Futurista, Čeněk Šlégl, Vlasta Burian, z nichž po válce byli za toto svinstvo postiženi jen někteří. Rozhlas ani tehdy neměl takový dopad jako film. Impuls k tomuto seriálu vyšel od ministra lidové osvěty Emanuela Moravce, dramaturgem byl František Kožík…  Antisemitské, protikomunistické a protiemigrantské skeče měly nejdříve pozitivní ohlas, jak dokládaly dopisy čtenářů. Od roku 1943 však jejich obliba značně upadala, a mnozí účinkující se z dalšího účinkování chtěli vykroutit. Doba nebyla jednoduchá – Čeněk Šlégl byl ke kolaboraci dotlačen obavami o osud své rodiny: Jeho dcera Blanka si vzala Žida. Šlégl během války zachránil životy několika lidem, po válce byl odsouzen na šest měsíců do vězení, avšak umělecky a společensky byl exemplárně zlikvidován. Stal se obětí msty, a nejspíš i (ne)kolegiální nenávisti své herecké konkurence. František Kožík se o této své činnosti nezmiňoval – naštěstí pro něj nebyl dramaturg v rádiu slyšet. Ferenc Futurista vyvázl bez jakékoli poválečné perzekuce. Jára Kohout patřil do té divadelní party také, ale například během války nosil peníze a potraviny matce Jana Wericha, (připomínám, že od dvojice W+V koupil před její emigrací Osvobozené divadlo) a byl i Němci zatčen za svou pomoc pronásledovaným a nějakou dobu vězněn na Pankráci. (Než se prý o jeho propuštění zasloužil jistý esesák, jenž měl rád jeho filmy…) Historie nebyla a není jednoduchá a pokračuje dodnes. Když jsem slyšel vtípky o prezidentu Ben Ešedovi, okamžitě jsem si vzpomněl na podobné současné výroky o jistém "prezidentu Pružinském". A je pozoruhodné, jak se podobají dříve nacistické, později komunistické a dnes neolevičácké pomluvy – včetně rozmazávání údajného alkoholismu u Jana Masaryka a Václava Havla…

Václav Vlk (foťákem Jiřího Wagnera)
Přednáška publicisty Václava Vlka st. se nazvývala "Čeští umělci jako morální svědomí národa. Anebo ne?" Z kompaktní přednášky mám šest stran zápisků, ze kterých se mi jen těžko vybírají úryvky. Tak alespoň něco:
"Nebýt 1. československé republiky, nebylo by Mnichova a protektorátu." Toto je (sudeto)německé tvrzení, které stojí na počátku česko-německého sporu.
"Intelektuálové" jsou nejen zachránci národa a humanitní vzdělanci. Bez nich by nebylo průmyslu a naopak.
Válka je důmyslná lež. Válčit se začíná dřív, než se začne střílet. Druhá světová válka začala už v letech 1933-39. Dnes se objevují stejné síly, zní stejné argumenty.
Němci nedokážou dodnes pochopit Palackého a Havlíčkovu odpověď Frankfurtskému sněmu.
"Stateční intelektuálové" se museli i během protektorátu nějak živit.
Přes veškerou nenávist, kterou Hitler cítil, prohlásil pragmaticky: "Čechy je třeba nechat žít."
V roce 1938 jsme žili v iluzi, že nás celý svět miluje a obdivuje. Přesně stejného omylu jsme se dopustili v roce 1968. A myslíme si to i dnes…
V roce 1939 byli levicoví intelektuálové paralyzováni dohodou dvou socialismů. Viz nacistické heslo "Nacionální socialismus je marxismem dneška".
Jan Alois Zahradníček píše r. 1939 a roku 1940 vydává patriotické hymny na patrony české země. Během války napíše Žalm z roku dvaačtyřicátého (vydáno1945), jenž je věnován obětem heydrichiády. Básník byl později komunisty zavřen, jeho dílo zamlčeno. Ale ani dnešní katolíci se Zahradníčkem nezabývají!
"Torzo naděje" Františka Halase z roku 1938, kterým reagoval na mnichosvkou zradu našich francouzských a britských spojenců, není jen výsledkem nějakého českého komunistického poválečného obluzení. "Myslete na chorál, malověrní…" má stejnou razanci jako "Ktož jsú Boží bojovníci" a "Vstavaj strana ogromnaja". Na začátku okupace se chtěl každý nějak zapojit do odboje.
Byl připomenut osud Otakara Batličky, "úpadkového spisovatele", "nesolidního dobrodruha" a radiotelegrafisty, který byl popraven v Mauthausenu, "speciálním koncentráku pro Čechy". Zde byla cílevědomě likvidována česká inteligence. Ještě v dubnu 1945 sem přišel transport Čechů z brněnských Kounicových kolejí, které už velitel Mauthausenu odmítl převzít – než ho přesvědčil jistý brněnský sudeťák. Před nástupem do plynové komory ještě proběhla podivná selekce – zeptali se vězňů, jestli někdo z nich není brněnský Němec. Jeden vystoupil. Jednu část transportu se prý podařilo zplynovat až napodruhé. Svědectví máme od toho jediného přeživšího českého Němce…

Byl zmíněn osud E.F.Buriana, který přežil Terezín, Dachau, Neuengamme, pochod smrti i potopení lodi Cap Arcona, kde z 4.500 vězňů jich přežilo jen 400. Dověděli jsme se, že Vladislav Vančura nebyl zatčen a popraven jako intelektuál, ale jako odbojář. Působil ve Výboru inteligence, což byla ilegální odbojová organizace při Národním revolučním výboru.

Protektorát měl dvě rozdílná období – do Heydricha a po Heydrichovi. Po vyhnání Čechů z pohraničí, po tom, co se české země staly "Judenfrei", se toto území mělo stát i "Tschechenfrei". Prozatím se mělo využít české pracovitosti do posledního zbytku. K.H.Frank vyzvedával  "přínos české inteligence pro úsilí říše". 

Henlein se – jakožto abstinent – po atentátu na Heydricha ožral jak prase. Myslel si, že konečně bude moci řídit protektorát.
Veřejně pronesené projevy po atentátu (Seifert, Štěpánek) je potřeba chápat v kontextu s vyhlášením nového trestného činu "schvalování atentátu" na Heydricha, čímž se mínilo i "neodsouzení" tohoto činu. V Táboře při školním shromáždění jeden nezjištěný student nehajloval, načež byl ředitel gymnázia zastřelen. Během války byly přitom natočeny jen dva české filmy s částečně antisemitským nebo proněmeckým obsahem (např. stále reprízovaný ) Jan Cimbura. Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Václav Vlk měl možnost nahlédnout do materiálů svého otce, vězně komunistického režimu. A tam byla složka několik centimetrů silná, ve které otcovi kolegové a spolužáci pro něj žádali trest smrti…

Izraelský spisovatel Ephraim Kishon říkal: "Neustále lidem všechno vysvětluji. Každému musím všechno opakovat. Jenom Čechům nemusím."

Polední přestávka byla dobrá jednak k občerstvení, a jednak k popovídání s ostatními posluchači, mezi kterými jsem ke svému potěšení poznal i návštěvníka své Hospůdky ze Zlína.

Standa Motl u Lidické hrušně (jaro 2011)
Odpoledne přišel čas Stanislava Motla, který nám promítl několik svých dokumentárních filmů, ke kterým přidal zanícené komentáře. Film Lidice je vynikající, ale lidé by měli vědět, jak to bylo doopravdy. Ačkoliv s tématem je pan Motl spjatý od dětství, dodnes je v příběhu této obce pro něj spousta tajemství a otazníků. Je možné, že lidické děti nezemřely v plynových autech v Chelmnu. Například jedno ležácké dítě žilo ještě v roce 1943 v sirných dolech. Tehdy probíhal experiment, kdy Němci na dětech odbojářů ve věku 13 -14 let zkoušeli jejich využitelnost v dolech. Existoval konkrétní člověk v Německu, jemuž jeho matka na smrtelné posteli sdělila, že si ho vzali z útulku jako české dítě, a podle zachované fotografie ročního chlapečka by mohlo jít o jedno konkrétní lidické dítě. Kdyby se porovnalo DNA s těmi dosud žijícími lidickými možná příbuznými, způsobilo by to obrovský poprask. Je třeba nějakou dobu počkat, říkal ten pán. A pak umřel…
Poté jsme shlédli filmy Lidická tragédie a Ozvěny lidické noci. Jednou tou nocí se ozýval zpěv Dvořákova Rekviem. Tu noc, kdy třicet terezínských vězňů z ghetta kopalo jámu na pohřbení lidických 173 mužů a kluků (ve věku 14 - 84 let). Kopali jámu a mysleli, že i pro sebe. Jeden z nich, pražský konzervatorista Karel Langerdorf, přitom tiše zpíval do děsné noci, ve kterých hořely Lidice a kdy se ještě všechna krev nevpila do země. Sedm lidí, co přežili, pak vydali své svědectví. Tři z nich byli novináři. Elita národa…
Po přestávce na kávu Standův blok pokračoval promítnutím jeho filmů Sláva a zatracení českých filmových hvězd a Mraky nad Barrandovem. Doprovodných informací jsme dostali zase spousty, že by to bylo na další dva romány.
Reportér J.K. (foto A. Šochová)
Režisér Václav Binovec, vyhlášený kolaborant a zároveň filmový průkopník, označovaný jako udavač Karla Hašlera, ve skutečnosti dost lidí podržel a několik lidí dostal z vazby. Zdá se, že naopak udání, která dostával, u sebe stopil a neposílal dále na gestapo…
Adina Mandlová měla mnoho ctitelů. Namluvila si i jistého nácka Glesgena, který jí kupoval kostýmy a kožichy. Když se jí ptali, proč to dělá, odvětila: "Já budu hezká ještě pět let, tak toho musím využít." Jednoho dne Adině přišel účet ze salonu – ctiteli došly peníze, Mandlová ho přivedla na mizinu. Takže vlastně byla odbojářka… Skutečný odbojář z řad filmařů Emil Sirotek jí nabízel po osvobození emigraci, Adina však odvětila "Nemám se čeho bát, nebudu utíkat za Šumavu." Dopadla mnohem lépe než herec, producent a režisér Jan Sviták (Přednosta stanice), který byl za podivných okolností 10. května 1945 zlynčován. A to za přímé spoluúčasti svých filmových kolegů. Také jemu byla dávána vina za smrt Karla Hašlera. Také on měl doklady o spolupráci s odbojem, které neměl možnost použít. K dokreslení: Svitákova bývalá žena Vilma se po dřívějším rozvodu provdala za známého rozhlasového reportéra Františka Kocourka, který byl za války zabit v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau, zatímco sama Vilma přežívala Terezín… Nejječivějším hlasem v davu, který si na exekuci přitáhl jakéhosi rudoarmějce, byla jistá "známá česká herečka". Svědkyně, která ji viděla z okna, již nežije, a Standa Motl tedy jméno této herečky ponechává zahaleno v mlhách našich dohadů.


Od páté hodiny odpolední následovala ve vedlejším Velkém sále doprovodná projekce hraného celovečerního filmu Lidice, které jsem se už neúčastnil. Ještě jsem si popovídal se známými a shlédl výstavku dobových dokumentů a artefaktů, kterou připravila Anna Šochová. Šel jsem pak domů a přemýšlel o tom, že naši intelektuálové nebyli morálním svědomím národa, ale součástí národa, a tak nemohli být ani lepší ani horší než ten národ. Až pak jsem si uvědomil, že vždy záleží na každém jednotlivci zvlášť, a nelze velebit ani odsuzovat "národ". A taky, že záleží na době, a jen v těch přelomových dobách se pozná charakter. Který se ještě ke všemu může vyvíjet. Dnes padouch, zítra hrdina, anebo u nás spíše naopak.

Organizátorka F. Vrbenská
Máme málo hrdinů. Zejména potom, co dlouhodobá selekce totalitních režimů jedny zabila, druhé vyhnala a další umlčela. A proto si važme českých hrdinů! Stále ještě nějaké máme.

A važme si organizátorů z řad Obce spisovatelů i Městské knihovny, kteří tak nečekaně kvalitní a přínosnou akci uspořádali. Dnes už víme, že byla skvělá, a tak se už těšíme nejen na sborník, ale i na další akci, na kterou snad přijde i více lidí.

Viz i referát z prvního dne konference.

Fotogalerie je zde.

29 komentářů:

Jakub S. řekl(a)...

x Díky. Rozený referent k referování o referátech!
x Nezřízeně su lačný na ten sborník.
x Závěry jistěže správné. Propletení + a - za nejvypjatějších dob národů / států / jednotlivců... rozplétat to, to je pak Milimeterarbeit!
x Ten bleskový hrůzný lynč na Zlatém kříži - pro něco takového bych snad nebyl ani být tehdy u toho. Ale - n e v í m .
x Psal jsem už, že je n u t n o vidět rozsáhlou fotografickou výstavu o heydrichiádě ve Valdštejnské zahradě? Tuším jen do 15. 7.! Od 9 do 18 h.
x Pan správce jest bezva prima chlap. O čemž jsem ostatně nepochyboval.
x Tak lituju, že jsem tam nebyl odpoledne - byl jsem už zvědavý na stání u soudu na Karláku, s asociací, s kterou se rvu s donem P., majitelem a ničitelem lázní Kyselka (Giesshübel), a pak jsem šel se svýma dětičkama z pejřimovské praktické školy do plazí zoo v Dubči. Největší radost pro ně aji pro mě. Člověk se neroztrhá. Poznat p. Motla, kterého léta žíznivě vyhledávám v programech rádia... Nedá sa.

stk řekl(a)...

Jsou okamžiky, kdy jako prdůch závidím těm důch bez onoho pr. Mají svůj vlastní čas, na nikom nezávislý. Já zase musím (pokud se chci udržet v oboru, a to chci - pořád mě to ještě baví) naskočit do projektu, když je mě zájem. No nic - aspoň mám trochu peněz...

Jakub S. řekl(a)...

Placama bych si to dost ráth* vyměnil...Pro cizinu: placama = občas, místy (pozn. překl.)
*Nový alternativní pravopis.

Šaman řekl(a)...

Tak oni jsou pracující důchodci, mezi nimiž bych mohl být uváděn, protože vysedávat na konferencích, vést tam řeči, zapisovat, fotit, vybírat, dělat fotogalerie a referovat (čistá práce 6 hodin na 1 článek)je tedy myslím docela práce. Rozdíl mezi správným prduchem a mnou je ten, že prdůch je za svou práci placenej…

Beru to tak, že jsem referent/reportér/fotograf/komentátor/spisovatel na volný noze s grantem od České správy sociálního zabezpečení.

\ :-)

(A dnes jsem od Dilie obdržel 2222 Kč za loňskej rok, heč!:)

STK řekl(a)...

Nojo Šamane, ale ten "nájemnej prdůch" si "nemóže" vybrat, co bude dělat. (Nájemný prdůch - to zní podobně jako nájemný vrah.)
Tedy může, ale když to dělá moc často, tak už padá s lopatky a tím pádem přijde o to "pr". Takže další možnost volby. Život je samá volba mezi tím horším - a ještě mnohem horším... [;>)
V neděli jsem zažil v Ústavu tak divnou věc, že jsem o tom začal psát článek. Není to divadelní recenze, i když tak začíná, je to zase o lidech - divácích - a snobech. Pokud budu mít čas [;>) tak ho dokončím a nabídnu...

Jakub S. řekl(a)...

Těším se!
A Honzo, definice tvého sociálního postavení je okouzlující. A přiznávat se v našem drahém národě - navíc sám od sebe - k jakémukoliv příjmu, (při)výdělku, má na prostý moudrý nezkažený l i d (jiná, má, definice: chlapi z hospod a roby z pavlače) vždycky jeden zaručený dopad (aspoň na Slovácku bodrém): Ku*va! Tí intelykenti sa majú. Enom berú a berú. Nic to nerobí. Enem neco napíšú, pronesú - a majú vydělané! Já sa oháňám celý deň a co mám? (cenzurováno)! - No nemáš chodit na pět piv a krabičku ciftlí denně, susede... A kupovat své robě a děckám každou hovadinu, aby měli co susedi... A zkus něco zahrát, složit, napsat, namalovat, navrhnout... A nesmí sa řéct, že on vydělává od patnácti, a t a m t í od osmnácti - šestadvaceti. A eště kolik...

informace řekl(a)...

"Máme málo hrdinů."
Ne všechny hrdinské činy se zapisují velkými písmeny do dějin.
Dějiny národa tvoří malé skutky jedinců, jejich vůle nepoddat se násilí, vytrvat, přežít. Tvoří ji i naděje, že násilí skončí, že si národ bude moci znova vydychnout.
"Jenom ne strach, jen žádný strach. Takovou fugu nikdo nezahrál, co my tu zahrajem, až přijde čas, jen čas, až přijde čas..."
Chtěla bych tu ocitovat pár závěrečných vět z knihy Alberta Pražáka, Národ se bránil.
"Skoro jedenáct staletí jsme bránili svého národa a svého jazyka proti Němcům ... Zůstali jsme této tradici po všechna staletí věrni. Touto věrností jsme odolávali a i odolali svým nepřítelům. Udrželi jsme se po všechna tato staletí v německém moři jako korálový ostrov, jejž lze snadno obeplout, ale nikdy ne vyvrátit."

Jakub S. řekl(a)...

... Takovou fugu nikdy nezahrál / sám Sebastian Bach / co my tu zahrajem... ano, to vzepětí české kultury (žel nikoliv slovenské) v osmatřicátém bylo titánské, neuvěřitelné.
No, jaksi ale ve skutečnosti v našich dějinách nevidím... že bychom po ta staletí "svůj národ a jazyk" b r á n i l i . Snad někdy v určitém smyslu jazyk, ale národ... pane profesore, máte mou velkou úctu. Opravdu. Jenom, že ne na historickém poli.
Ohledně dějin, složených hlavně z neviditelných malých skutků: samozřejmě naprostý souhlas, jak jinak.
Nešťastný národ, který nemá hrdiny. Šťastný, který je nepotřebuje. Kdo to napsal?! Nemám teď tušení - ?

Tomáš Krystlík řekl(a)...

Jako obvykle obsahuje článek české kecy. Naprostá většina Čechů v územích odstoupených Německu zůstala. Odcházeli tam uměle dosazení čeští úředníci a zaměstnanci a to kvůli ztrátě zaměstnání. Podle výzkumu ministerstva práce a sociálních věcí nikdo neodešel z pohraničí kvůli násilí na své osobě, ale udávali mimo jiné, že odešli z obavy z možného násilí. Nevadí Vám, že stejná osoba se stejným datem narození jako je Stanislav Motl je vedena coby spolupracovník StB? Ona herečka, vedoucí davu, který lynčoval Svitáka byla Ljuba Hermanová.

Tomáš Krystlík řekl(a)...

Jakubovi S.: Citát od Bertolda Brechta: "Nešťastný národ, který potřebuje hrdiny!"

Jakub S. řekl(a)...

Za autora citátu a za jméno té herečky dík.jJestli nevadí... - bez čehokoli bližšího, konkrétních detailů odmítám zařazovat fakta, lidi, události do bipolárního světa vadí x nevadí. To už mne můj značně dlouhý a velmi brožovaný život, v nejmenším se se mnou nemazlící, průběžně naučil. Podotýkám - ostatní to tu vědí - jen tak mmch, že su celoživotní antibolšán. Poznal jsem zatčení, vyšetřování, soudy, ostrakizaci, špehování atd. Přesto. Právě proto možná.

Tomáš Krystlík řekl(a)...

Jakubovi S.: Vadit by Vám to mělo na každém, kdo byl seznamu spolupracovníků StB. Pokud vím, tak jen dva se ke spolupráci přiznali: Vlasta Chramostová a Jimmy Čert. Další udělali vše, aby se rozsudkem soudu tzv. očistili, a protože cz-soudy jednají pod vlivem pozivního práva, tak se jim to daří, navzdory tomu, že práskali. Minimálně bych, být panem Motlem, na veřejnosti, ve své website hodně vysvětloval. Ale oni jakoby nic a to jich žijí desítky tisíc!

Anonymní řekl(a)...

http://www.knize-kinsky.cz/data/data_1937d83c61.pdf

stk řekl(a)...

Spolu s Jakubem musím podotknout, že škatulkování ano x ne a "vypalování cejchů" je opravdu velká hloupost. Až budete o něco starší, pane Krystlíku, s podivením zjistíte, že to tak opravdu je.
Lidé "na odpis" se někdy (ne vždy, ale občas ano) ukáží jako lidé dobří - a bohužel i naopak.*

Každý čin buď posuzován zvlášť a vážen. Jako u Posledního soudu - dobré i zlé a kolik kterého. A dovolím si ještě jednu poznámku. Je z Bible (já sám jsem bezvěrec): "Kdo jsi bez viny, hoď kamenem"!

*/ A to nemluvím o rozporu mezi osobní a profesní kvalitou člověka. Skvělý chirurg a třeba práskač. Nebo kurevník - abych byl v reálu. Kdo spravedlivě posoudí, kolika lidem rozbil manželství a kolik lidí zachránil před smrtí? Nějaký člověk? Já? Vy?

Anonymní řekl(a)...

"Základy naší socialistické společnosti jsou postaveny pevně a dobře. Z toho neslevíme."
Estébák Motl v listopadu 89 http://www.knize-kinsky.cz/data/data_e324d1c2a2.pdf

s.t.k. řekl(a)...

Umíte Anonyme taky něco pozitivnějšího, než vyhrabávat hříchy druhých?
Nemám k tomu, co se tu řeší naštěstí žádný vztah, ani kladný, ani záporný, ale ptám se Vás: K čemu to mi bude dobré, když si přečtu nějaké bláboly z let minulých?
Vidíte vůbec dopředu nebo máte všechny kamery a senzory otočené dozadu?
Nikoho se nezastávám, nemohu, protože o tom nic nevím, ale ta Vaše snaha se mi zdá naprosto kontraproduktivní. Děláte to proto, abyste si ulevil protože nenávidíte Motla až za hrob?

Anonymní řekl(a)...

A hele, Krysa je tu zas, stejně jako Krysí bo.ky!

Jakub S. řekl(a)...

A každý solidní diskutér se prosí, aby s e p r o h l á s i l a pak se svého přízviska držel. Většinou jaksi nereaguju na anonymy. Nemusel bych ani tuná.

Jakub S. řekl(a)...

Do sobotního rána ve valašských lesích pod valy hradní zříceniny, mimo civilizaci = PC.

Šaman řekl(a)...

Nešťastný národ, který má své Krystlíky!

Období protektorátu podle něj přineslo Čechům řadu pozitivních změn, např. pracovní uplatnění na perfektně fungujícím německém trhu, rozvoj porodnosti, rozkvět kultury…

Viz recenzi Krystlíkova Díla Zamlčené dějiny od Věry Olivové Jak je možné psát české dějiny

Ale on Krystlík tak nějak není ani moc Čechem, ani českým Němcem, jako sudetským henleinovcem.

Krystlíkovo pojetí českých dějin je zcela neodborné a souzní s německou nacionální historiografií a publicistikou. Rovněž jeho označení prezidenta Beneše za zločince má předlohu v německém tisku. I v něm je Edvard Beneš označován za zločince, tentokrát proto, že to prý je válečný štváč a palič, jenž se všemožně snažil vehnat svět do války (viz. např. Völkischer Beobachter, Berlin, září 1938).

Šaman řekl(a)...

V životě jsem neslyšel takovou sprostotu jako od Hitlera, Krystlíka a Henleina.

Šaman řekl(a)...

Vyhnání českých občanů z pohraničí v oblasti Chomutov – Teplice v Čechách

Šaman řekl(a)...

Krystlík jako obvykle přichází se sudetoněmeckými kecy. "Naprostá většina Čechů v územích odstoupených Německu zůstala." To je pravda. Hlavní důvod: 5. pásmo. V tomto pásmu mělo nejdříve dojít k referendu, neboť zde žilo více Čechů než Němců (někdy celé vysloveně české obce). Případ Českého Dubu: v roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. 10. října 1938 sem vpochodoval útvar SS-Germania a z Českého Dubu se stal Deutsch Aicha.
5. pásmo mělo větší plochu než všechna předcházející čtyři pásma! Ze kterých Češi utíkali už od května. Jaksi 10. října se dověděli, že od teď už je to Hitlerovo, takže ani neměli čas utéci a stali se z nich občané Říše.

Obsazením 5. pásma Hitler porušil Mnichovskou dohodu, takže z hlediska mezinárodního práva je neplatná nejméně od této chvíle. Žádné referendum se totiž nekonalo.

Suděťáci a jejich česká šestá kolona by měli držet pysk o "rušení Beneschových degretů" nejméně do té doby, než demokratické Německo zruší Hitlerovy výnosy!!!

Doporučuji si koupit nebo v knihovně půjčit knížku Sydneye Morrella Viděl jsem ukřižování (za nacistů, komunistů a Krystlíka nesmělo vyjít).

informace řekl(a)...

Jo, odtáhli dva trollové a přišel arogantní tlučhuba.

STK řekl(a)...

Změna je život, Informace...
Jenom se bojím, že se ti dva "naši" vrátí - a Kryslík tu zůstane.
Ještě že budou prázdniny a já vypadnu do Sudet, kde nemám internet...
Jo: na tu TV RAI jsem se nedostal ani druhou cestou. Místo obrazového materiálu tam byla stejná hláška. Asi to RAI nesmí dávat mimo Italsko.

informace řekl(a)...

STK,
nemám tušení, proč se ta stránka itaské televize neotvírá. Škoda, jsou tam pěkné záběry, i když je tam hodně mluveného.
Podívejte se na videa SKY, co jsem napostovala. Ta se snad otevřou.
Na nezvaného hosta musíme něco vymyslet. Nějak ho polekat, aby sem raději nelezl.

Ernest řekl(a)...

Dnes na NP: Jiří Svoboda (POLEMIKA: Proč byl ředitel ČT vyzván k odstoupení…)
si stěžuje, že bývalé vedení ČT nemělo zájem o Arnošta Lustiga, Radku Denemarkovou či Kateřinu Tučkovou. A dnešní že už ho nemá ani o Vladimíra Körnera. Proboha, na co je nám potřebný nějaký Vladimír Körner! Dneska jsou potřebnější angažovaná díla, jako třeba Habermannův mlýn!

Kopretina řekl(a)...

Krystlík se Švehlou nejsou normálními Němci, německý prezident pronesl krásnou omluvu Čechům, chválihodnou, omluva, která naopak sbližuje Čechy a Němce a snaží se postavit dějinám Německa čelem. Velký muž.
Zatímco Švehla s Krystlíkem Čechy nenávidí, píší lži, uráží je, už označení "Čecháček" je hanlivé a urážlivé, to je jako "Židáček" atak, Š. se například rozhorlil, když Američané v Dachau na místě zastřelili všechny strážné SS. Škoda, že se s nacisty zatočilo jenom v Dachau, mělo to být i v Mauthausenu, Buchenwaldu. Byl jsi v SS? Zastřelit! Esesmani vyvraždili 12 milionů lidí, v koncentračních a vyhlazovacích táborech, za frontou.
SS-Totenkopfverbände, Einsatzgruppen SS, Waffen-SS a další. Připomínají mi Š. s K. Rysa Rozsévače, E.Moravce, kolaborantské novináře. Esesmani nezaslouží žádné slitování, sami nebyli schopni jakéhokoliv soucitu a to říkám já s právním vzděláním. Někdy je soudní spravedlnost slepá...

Kopretina řekl(a)...

Jednou větou S. s K. jsou sudetoněmecká nacistická individua, henleinovci, pokračovatelé K.H.Franka, normální Němci nejsou takoví,ani zdaleka ne všichni Sudeťáci. K paní z ulice jezdí Sudeťák a mají celkem normální vztahy, vyprávějí si o životě a ani ve snu by ho nenapadlo říct ji, tak tady jsem bydlel já, táhni pryč, zkrátka stalo se stalo, odestát se nemůže, My Češi a Sudeťáci jsme si napáchali hrozné věci, nicméně je to pryč, jediná cesta vpřed je smíření...