ZASLÁNO: Zkušenosti se šváby

(Autor: Tulák)

Šváb jihoafrický

Ve škole nás samozřejmě neučili o normálních natož o tropických švábech, dosahujících velikosti 10 i více centimetrů. Jediné poučení se mi dostalo v Semaforu hezkou větou „…kde šváb a rus usídlil se, aby svou přítomností dokreslil ubohost prostředí…“ V osmašedesátém roce a později se nám velmi líbilo to druhé označení, neb s Němci odkudsi ze Švábska žádné zkušenosti neexistovaly.

Jednou, při návštěvě cizího domu na jihu Afriky, se dostavilo nutkání na malou a já poslechl. Po příchodu na načančaný záchod coby slušně vychovaný muž jsem nadzvedl prkýnko a v kraťasech (jak je zvykem v teplých krajích) zaujal postoj na chlapečka, abych lehce povolil nahromaděnému obsahu močového měchýře...

Ovšem jak je zvykem v teplých krajích, všechna okna jsou dokořán, i to záchodové. Asi tak uprostřed středního proudu (tenkrát jsem byl ještě mladý a silný), mi náhle na levém koleně přistálo letadlo – alespoň takový jsem měl pocit. Při pohledu na něj se mi až zježily všechny chlupy: tmavě hnědé krovky (snad neprůstřelné) velikostí přesahoval i můj kloub a tykadly kontroloval místo přistání.

Je to jedovaté? Kouše to? Na co se může vrhnout, co mu je nejblíž…

Stále v činnosti jsem se snažil potvoru odehnat levou rukou, neb pravá měla starostí dost. Při zběsilém mávání se mi ale nepodařilo udržet náměr na cíl, takže chlupatý kobereček pod mísou, zásobník několika rolí toaletního papíru v úhledném, ručně pleteném futrálku i štětka v koutě spršku dostaly.

Letadlo pak klidně odfrčelo okénkem pryč a já začal s úklidem. Na vysátí vlhkosti padly dvě role, ale nemohl jsem v klidu pracovat, neb neustále kdosi bušil na dveře a zjišťoval, zda jsem v pořádku a zda nepotřebuji pomoc.

Trochu udýchaně se mi podařilo vykřikovat „jés, jés“, aby si nemysleli něco podezřelého, i když se později divili, kam že tolik náhradních papírů zmizelo.

Sice mne blaží vědecké ujištění, že švábi jsou velice špatní letci, zato nožky jsou prý hbité a po zemi se přesunují zběsilou rychlostí.

Ovšem pokud tento hmyz dokáže lehce vyletět do prvního patra, tak se mi zdá, že jsou na tom s létáním stejně, jako známé slepice. Proto mě horké podnebí naučilo jednu zásadu: i když nejsem shrbený věkem, v teplých krajinách se vyplatí na WC chodit coby holčička. A ušetří se tím hodně papíru, neb v mládí mi tloukli do hlavy oblíbené heslo: „papír k papírku, tuna za chvilku“.

Letecký den na Kypru

Ještě ke švábům v našem současném bydlišti: Jde o nepříjemné spolubydlící, kteří skutečně létají a objevují se ve větším množství  po svatém Jiří, zašera a v noci – švábi! Coby osadníci přízemí máme hlavní kanál od kuchyňské výlevky vzdálený bratru jeden metr, což pro švába je pouhý skok.
Loni si dali se svou první přehlídkou na čas – nejspíš kvůli opožděným Ledovým mužům. Prvního odhalily naše děti, a pak už to šlo ráz na ráz: rodina se semkla, stříkalo se ze sprejů, až v kuchyni zavládlo chemické nedýchatelno.
Objevili jsme i zajímavost: normálně prolezou všude i při délce těch nejlepších kousků 10 cm, ale jakmile na ně dopadne kapka aerosolu, začnou zmatkovat jako lidi – jeden běží do obýváku, druhý směrem k ložnici, další k computeru, jednoho svedlo i mé koleno a za nimi s vítězným rykem běhá matka s košťátkem a lopatičkou , aby v případě srdeční slabosti (těch zvířat) je vyexpedovala do odpadkového koše venku za huronskeho ryku potomků.
Za ten večer a v noci a ještě ráno i s padlými celkový počet dosáhl jistě čtyřicet a to ještě nemluvím o tom, že jedno z těch hovad mi skočilo do džbánku s čajem, asi aby si opláchlo nožičky ve vlažném roztoku…
Proto jsem rozhodl, že kuchyň se od obývacích prostor bude izolovat. Vrátily se posunovací dveře moderního designu, které je tam na noc utěsní a basta. 
Snad se k nám nedostanou?!
I dostanou! jakoby se ozývalo od otevřených žaluzií...

Zaslal: Tulák